47 O Smolíčkovi, jelenech a milencích

47        O Smolíčkovi, jelenech a milencích

Smolíček byl malý pacholíček, který žil u jelena s parohy, co zlatem svítily, jak slunce z oblohy.  A on byl ještě hloupý chlapeček. Když prosily ho jezinky, aby je vpustil v sedničku, ač na malinkou chviličku, tak jim vyhověl, človíčku. Jezinky ho odnesly k sobě domů a krmily jen samými dobrotami. Těmi nejlepšími v dané době a jelen zatím marně hledal robě. Když došel až do parku ve městě, uviděl a se zájmem pozoroval, jak se tu milenci na lavičce líbají. Vlastně i všichni ostatní jeleni Smolíčka hledali. Ale jakmile došli až k lavičce, na které se milenci stále rafinovaněji líbali, zapomněli na Smolíčka a také čučeli s otevřenýma tlamama a vyplazenými  jazykykymama.

Smolíček zatím stále baštil sladkosti, a když tlustý byl jak soudeček, tak ho milé jezinky sežraly.

Jednou mi Samuel řekl, že se nenarodil rodičům jako ostatní děti. Že přišel na svět úplně jinudy, a proto také jen tak s někým nemluví. Kudy přišel, to se dozvíš později, neboj. Pomyslel jsem si v té chvíli, že chce být zajímavý, možná zajímavější než já, ale to vlastně není možné, a tak jsem druhou část mého pomyšlení zavrhnul jako nesmyslnou. Také, jak později poznáš, Samuel je tak čistá duše, že jsem zavrhnout musel.

Uvědomil si to prý asi v pěti letech, ale přesně si to už nepamatuje. On totiž ani neví, kolik mu je. Rodný list má úplně nečitelný a navíc ho nemůže najít. Má totiž chaos nejen v hlavě, ale v podstatě ve všem, v čem může jakýkoli chaos vzniknout. Obdivuji na něm, jak se vůbec může orientovat v čase a v prostoru, ve kterém se nachází. To samé ostatně obdivuji také na sobě. Také proto jsme si začali navzájem velmi dobře rozumět, i když jsme se každou chvíli vůbec nechápali. Byl pro mne tak zapeklitý, že jsem ho nikdy nemohl nechat sedět samotného a vždy jsem si musel přisednout. Strávil jsem s ním hodně stodolních večerů a piv. Budu Tě o nich průběžně písmenkami informovat.