60 Vlastenecká povinnost

60        Vlastenecká povinnost

Cestou domů mne pozoroval kníže z plakátu a nabádal mne k tomu, že mohu-li udělat NĚCO pro vlast, tak je to má povinnost. Takže nyní jde už jen o to NĚCO. Každý si pod tímto pojmem může představit cokoliv. Já si například nyní myslím, že naťumpání libovolného počtu písmenek je NĚCO, co bych mohl pro vlast udělat a v tuto chvíli už tedy plním svou občanskou povinnost. Takováto povinnost mě navíc na rozdíl od jiných baví, a tak ji plním velmi rád.

Večer vyrazím za vlastenci do pabu a NĚCO po třetím pivku vymyslíme. Třeba se zpijeme do vlasteneckého zpěvu. A po zavírací hodině budou znít Teplicemi samé vlastenecké tóny, slova a možná i celé věty. Někdy nesrozumitelně, ale za to nahlas a naše zemička bude zase jednou pěkně slyšet. Sice jen v Trnovanech a než dojdu domů, ale plíce si vyřvu státotvorně na plný plyn. Jestli mne však nesebere přivolaná policejní hlídka. Ale jistě jim, případně, vše vysvětlím a ještě se ke mě rádi přidají. A pak už to bude vlastenecký zpěv sborový a to už je jen krůček k opravdové obrodě národa. Sice jen teplického v Trnovanech a tím pádem jen jeho mizivého počtu, ale někde se začít musí a kníže bude doufám spokojen. Já už jsem spokojen nyní a těším se do pabu, až sdělím mé myšlenky Samuelovi, který se ke mně určitě přidá a budeme společně náš státeček NĚČÍM obrozovat, posilovat a celkově zlepšovat. A možná se k nám přidá i moje holčička, a tak to bude brnkačka...

Popijeme, poklábosíme, pozpíváme, pokamarádíme s policií a ještě k tomu splníme vlasteneckou povinnost.