625 Láska a leš

8. listopad 2013 | 08.41 |

625 Láska a leš

Někdy to zdánlivě nevypadá jasně, ale jindy jede na koni nebo na jiném zvířeti Ta, která se spočátku netvářila vůbec nijak. Natoš přívětivě. Pakjeto ofšem právěTa, Která se směje naposlet. Tím myslím, žese směje úplně stejně, jakoTa poslední. Vím bespečně, že minimálně Jedna Taková mezi Námi je, protože minimální nula je matematický nesmysl. A ikdyš Mě takovéto a podobné záležitosti také velice interesují, tak minimální holka, Která je jakékoli číslo, Mě zajímá přecijen otrochu víc.

Jel jsem eMHáDéčákem do KopyŠopu vytisknout pár Klasů do Almanachu 2000. Dotýkal jsem se zády a nohama sedačky, kdyš nastoupila. Bus byl napěchovanej sedícíma stařenami a chlapyma vJejich věku, kteří také dřepěli. Jediné volné místo nebylo. Kdyš Jí další nastupující dotlačili aš ke Mě, přestal jsem se dotýkat Své sedačky a nabídl, aby se dotýkala Ona. Sprvu se bránila, ale kdyš jsem přísahal na smrt nějakého zvířete, že jsem džetlllmen jišot přirození nahoru i dolu, tak si sedla. Hele, kdyby se jednalo o škaretku, patrně bychsi Jí nefšiml a nechal dálstát, protože fšdycky přemýšlím o nějaké hluboko či širokosložité filozoflii života. Také je možné, že přemýšlím o blbině, ale velice hluboce. Fobou případech jedu o stanici i dvě dál neš původně chci, podle toho, vjaké hloupce se ocitnu.

Kolikrát se Mi istane, žepak tímpádem nafštívím jiné místo, neš jsem původně zamýšlel. Ale neboj, vůbec to nevadí, protože i tam se dá něco dělat. A tamkam jsem chtěl původně, se dá zajet jindy. Fšdycky to jde. Dělám totak jišroky, léta i pár měsíců a ještě se nic vážného nestalo. Teda možná istalo, ale Já se otom nikdynic nedověděl, takžejeto fuk i šumák.

Hlavní proMěje, že jsem zjistil, že stále sftipňuji, nebo ještě lépese vyslovuje spifťňuji psaní ažetedy jsou Mé Klasy ještě lepšejší nešdříf. Je to tak neskutečné, žese Mi nechce pomalu ani rychle věřit, že se stále ještě jedná o prafdu. Jedné jsem Slíbil, že ušnikdy nebudu psát sprostě. Někdy se aletak naperu, že vím dopředu, že se stoho zezadu, ve chvíli kdysi pudu sednout do voňavé místnosti, rychle uvnolním.

Stál jsem tedy dost zastávek nad dotyčnou krásnou holkou a mohl, vlastně musel na Ni kašdou chvíli civět. Čučel jsem ale velice inteligentně, protože to ani jinak neumím. Každý civí, takjak čučí a Ona se na Mě zato, jak jsem civěl a čučel na Ni, opčas usmála. Kdyš jsme spolu vystoupili a vyřídili Její záležitost, šli jsme do kavárny, protože tam se daleko lépe seznamuje neš ftrolejbuse. Natom jsme se shodli. Ftomto ohledu je dost zajímavé, jakse fprvních sekundách seznamovatelky a seznamovatelé vzácně schodují na kašdém schodu. A to i fpřípadě, že jedou výtahem. Mou záležitost jsme nevyřídili, protože jsem dávnojiš zapoměl, o jakou se jednalo. Ale to Mi vůbec nevadilo. Vyřídil jsem nějakou jinou a svět se zase nezbořil. Jiš fkavárně jsme si padli dovočí i do uší a bylo tedy jasné, že spolu strávíme zbytky životů.

O pár let později Mi řekla, že se Jí nelíbí, že pořát píši o tlustých holkách. No jo. Snažil jsem se Jíto vysvětlit:

"Podívej, protože píši pouze prafdu otom, co kdykolif zažiju s holkou, která je tlustá, tak co můžu dělat? Jakmile totiš spisatel učiní životní rozhodnutí, že bude celý svůj život sepisovat prafdu, tak Mu nic jiného nezbývá, neš ji psát. Aprotože tlustých holek je víc neš lidí, tak se opčas o nějaké z Nich zmíním. Vono tlustých kluků je ještě víc. A tlustých dětí, Těch je úplně nejvíc. Fšdycky zajásám, kdyš potkám Některou, Někoho či Něco, co sprofilu nevidím. Zdá se Ti to nemožné, ale fak zajásám. Nenapsal bychto, neučinif životního rozhodnutí. Mé čtenářky, poslouchačky a Mí čtenáři, poslouchači ušjsou zvyklí nato, že píši pouze prafdu ajak bychse spronevěřil a napsal leš, přestali by Mi věřit a kupovat Mé knihy. Nemělo by pakuš vůbec žádnou cenu, abychse fbudoucnu kčemukolif roshodoval. Takové roshodnutí byfak nebylo kničemu? Uvědom si, že fšichni, co velice rádi zaplatí 1000,- Ojró za řádek vyžadují pouze prafdu a žádné fabulace je nezajímají. Nedif se Jim. Knihy vydávám tlusté, aprotože tlusté mají hodně řádků, tak si Mě vnaší zemi může dovolit pouze horních 10 milionů čtenářek a poslouchačů."

Klas ukončuji provoláním:

"Láska a leš, zvítězí nad prafdou a nenávistí, jak ušdávno řekl Václaf, opravil Tonda a Já teť napsal a přečet."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře