653 Mór nikdy nelže

20. leden 2014 | 13.54 |

653 Mór nikdy nelže

Hnet na začátku se prosímTě soustřeť a dobře čti nebo poslouchej. Napíšu nebo přečtu první větu Klasu a udělám delší pauzu. Vím, že je trochu paradoxní, že uš píšu a nyní tedy ičtu nebo čteš Ty a první věta, kterou mám na mysli se stále posouvá a nebude tak první. Ale měla bejt... tak teť uš jí přečtu:

Fspoměl jsem si. (Udělej si chvíli pauzu. Asi tak stačí.) protože Ty, která Mě znáš, tak víš, žekdyš Já uvedu, že jsem si vspoměl, takto musím nechat vyznít. Anyní teda uš bes pauzy. Fspoměl jsem si, že asi do páté třídy základní školy ve Střelné k nám po letních prázdninách nastoupili sourozenci Maryka a Géza nebo Gejza Lakatošovi. Géza nebo Gejza byl asi orok starší, ale protože jednou propadl, tak chodili do stejného ročníku. Maryka píši stvrdým y podle říkanky, kterou jsem patrně vymyslil ještě předtím, neš kNám přišli:

Hachekyrodutane dykotura Petyro Putare.

Na záklatce jsme totiš chodili ke školnímu lékaři, který se jmenoval křestním jménem i příjmením Petr. Takže měl na dveřích namalováno:

MUDr. Petr Petr

Podle podobné říkanky jsem v hychykyrydytyny fšdycky psal a píši tvrdé y. Původně jsem zamýšlel, že Fspoměl jsem si. (Udělej si chvíli pauzu. Asi tak stačí.)  - napíši jako okapující se literární smyčku. Kvůli tomu, abych si ono spojení dostatečně vychutnal. Řekl jsem si také, že ftom spočívá debialita autora, že dokáže napsat literární smyčku a přesně také popsat své pocity, které cíti a pociťuje. Ale jak vidíš, změnil jsem názor. Ještě Ti chci napsat, proč uvádím Géza nebo Gejza. Jeto proto, že dotyčný mluvil Mórským dialektem. Nebylo Mu tedy moc rozumět, kdyš se Nám představoval a navíc jsme také dost pochybovali, jestli zná své jméno oprafdu úplně přesně.

Vhodině českého jazyka jsme jednou dostali za úkol napsat slohovou práci na téma:

Můj heský den

Uš si nepamatuji, očem jsem tenkrát psal Já, ale fspoměl jsem si, očem psal Géza nebo Gejza. Byla to dle Mého nejslavnější slohová práce naší školy sté doby. Psal vní něco o červených šatičkách. Sice byl smutný, protože dostal kuli aže Mu nikdo nevěří, že nikdy nelže aže tedy slohovou práci neopsal.

Seděli s Marykou vjedné lavici a Jeho práce začínala slovy:

"Kdyš jsem byla malá, nosila sem ráda červené šatičky."

Ktomu ještě dodávám, že Maryka dostala asi trojku za pravopis, ale také ráda nosila červené šatičky. Ale na obranu Gézy nebo Gejzy musím ještě uvést, že Mór nikdy nelže, jenom ale, anišbyto sám tušil, stále nemluví prafdu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře