Apv | 71 Černé botky na šteklích

71        Černé botky na šteklích

Objevil jsem je na rohožce jednoho časného rána, když jsem kolem 11-é pospíchal do městského parku číst knihu a krmit labutě. Otevřel jsem dveře bytu a z MÉ rohožky na mne zírá páreček černých botek Amisu se třemi hvězdičkami, velikosti 37. Vrátil jsem se zpět, abych zjistil, které kočičce patří. Prošel jsem celý svůj obrovský byteček a zkontroloval obě postele. Díval jsem se i do místností, ve kterých se spát nedá. Prohledal jsem všechny skříně a šuplík na ponožky, ale nikdo nikde. Po přibližně dvou hodinách hledání, když nebyla ani ve skříňce na nářadí, tak mi bystře blesklo hlavou, že u mne tedy nespala a pojal jsem podezření na sousední mladý párek hrdliček. Každou chvíli mejdan a botky, patřící různým haxnám a nožičkám, přetékají i do mých rohožkových prostor. Představoval jsem si, že po jednom takovém mejdanu, méně společensky unavené haxny vzaly do náruče více unavené nožičky, opomněly jim nasadit botičky, odnesly je do taxíku a odvezly domů. Druhý den, když se nožičky probraly, vzaly na sebe jiné botičky, aniž by si na Amisu vzpomněly. Určitě šly mejdan vysportovat a k tomu se štekle nehodí. Amisu smutně čekají už asi 14 dní, ale nožičky ne a ne si pro ně přijít. Zřejmě jde o nožičky bohaté a těm na nějakých šteklích nezáleží. Anebo naopak o nožičky chudé, které nemají na zpátečního taxíka.

Ale úplně nejvíc si myslím, že jde o nožičky zapomětlivé, které si říkají: "Kde, já kráva, jsem ty boty nechala?"