79 Zásadní otázka

2. květen 2013 | 16.48 |

79        Zásadní otázka

Někdy před měsícem si jedno nejmenované nakladatelství vyžádalo, na doporučení svých přátel, mou prvotinu Samuel. Při závěrečném jednání o konečném počtu nul honoráře za tuto sbírku povídek, jsme v tomto nakladatelství Kapucín, s jeho majitelkou, paní Věrou Bartoškovou došli k závěru, že tato závratná suma bude nulou začínat. A doporučila mi, abych navštívil Teplický Šlauch 2000.

Včera jsem se poprvé zúčastnil setkání této volné, výtvarné a literárně - estetické společnosti. Se mnou se dostavil i můj dvorní ilustrátor, Víťa. Setkání se setkalo U černé kočky a bylo příjemné, páč kočky točily řezané, a tak jsme si vzápětí všichni a všechny, propojeně cik - cak všemi směry, vzájemně a navzájem také všemi směry, tykali a potykali. Po zaplnění židle trochu opožděným sedacím ústrojím posledního setkatele jsme se jali, Monika a já, číst ukázky svých prací. Monika veršovaná písmenka a já pouze písmenka.

Poté jsme poklidili za své umělecké přednesy naprosto zasloužený aplaus. Píši tato písmenka, jak je mým dobrým zvykem, ve vší pokorné skromnosti, kterou oplývám kolem dokola, okolo svého celého, v pravěku dokonalého těla.

Druhý den jsem se asi v 5:30 mrknul v Jazz Clubu na menší výstavku Martina Tomáška. Při kávě jsem mrkal na jeho obrázky a napsal mu esemes:

"Ty vole, Mistře, nevadí Ti, že Ti tykám?

Tak tahle otázka mne napadla asi po tříhodinové exkurzi po Tvých stránkách. Jsem z Tvého díla nadšený a budu se jím pár dní kochat, ráchat se v něm, proplouvat jím a uvidím, co to se mnou udělá.

Měj se hezky APV"

Odpověděl mi vzápětí:

"Zdravím Tě krásný Miroslave,

jsem rád, že moje věci dokáží někoho přimět ke kochání, ráchání a beztížnému proplouvání. Dej, však prosím na mou radu, bývají dosti zrádné ve svých korálových atolech a nečekaných mělčinách.

Díky za zájem - Martin Tomášek"

"Dám si pozor. APV"

Vyslal jsem jeho směrem.

Vím, že přecházím-li silnici, musím se rozhlédnout nejdřív tam a pak tam, takže to bude s tím dáváním si pozoru velice snadné. A navíc Mistr nemůže tušit, co jsem myslel tím, když jsem napsal ... a uvidím, co to se mnou udělá.

Ani já to totiž netuším. Ale možná jsem to nemyslel tak, že spáchám pod vlak. Věřme, že jsem tím myslel, jestli jeho díla nevyvolají v mých PRStech nějaká písmenka. To je ono, TAK jsem to myslel, já ani jinak myslet neumím. Jsem totiž porouchanej a omezenej na pouhé úvahy písmenkové. Teda někdy. Protože jindy jsem omezenej i v úplně jiných záležitostech. Záleží na tom, na čem právě v tu chvíli záleží, lépe to snad ani neumím napsat. Raději už nebudu pokračovat, protože tuším, že se začínám zakrucovat a nechci se zašmodrchat.

Ona zásadní otázka ale ještě nebyla položena. Alespoň já jsem jí nepoložil. A tak ji, když chvilku počkáš, položím...

Stačí, už můžeš číst dál:

Co by se stalo, kdybych už nikdy nenapsal žádné písmenko?

Špatná pokládka, ani nepřemýšlej. Protože já budu psát stále a vesele dále, pokud tedy půjde proud do mých zásuvek, budu mít uvařeného kapucína a udržím se na židli.

Brkem psát neumím a kalahalamář nemám.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře