Apv | K l a s y

298       Konec zlatých časů

Dnes

Děkuji Míro, jsi zlatý!

14:23

...byl jsem navštívit Zlatnictví end Prstýnkáče a nejsem...

Trochu jsem se sice pokoušel přít, ale nenašel jsem na kůži, mezi ní a pod ní žádný punc ani punč, a tak jsem svou ryzost, dle nich neprokázal a se svěšenou a smutnou hlavou jsem se z krámečku potázal.

... konec zlatých časů v Čechách a přilehlých rybnících.

296       Má jednu vadu

Má jednu vadu, kterou si půjčila od Menšíka nebo Horňase:

Když ji pošleš plně naloženou do schodů, potí se.

On jich má víc, jasně. Ale o Jeho vadách nemohu nic napsat, protože by sis mohla myslet, že se jedná o Moje vady. Trochu to promyslím.

Napíši nyní rovnou, že se nejedná o Moje vady a mohu vesele pokračovat. Když se nikdo nedívá a nemůže rychle nahmatat kapesník...

Ne, nebudu pokračovat, aby sis nemyslela, že se dloubu v nose.

Když je doma sám, včera byl na pivu a lehce nadzvedne půlku...

Ne, nebudu pokračovat, aby sis nemyslela, že se zase jedná o Mě.

Když nemá co psát anebo se blíží otvíračka, tak jde na pivo.

Ne, nebudu pokračovat, aby sis nemyslela, že jdu do Legendy.

Ty bláho, 9:44, musím někam jít.

294       Stále něco řešil

Měl milého koníčka:

Jakmile se dostal do jakékoli chodby domu, přetáčel pořadí úklidové služby. Nájemníci se pak nemohli spolehnout na šipku.

Stále něco řešil. Měl totiž tu smůlu, že když se narodil, bylo mu 60 let. Když například trolejbus MHD zastavil na místě, že bylo třeba před nástupem šlápnout do louže, zvolal na adresu řidiče:

"To mám jako skákat? Jsem snad nějaká babička?"

Evidentně se žádné babičce zatím nepodobal, a tak musel řidič popojet.

Stále něco řešil. V Legendě zaslechl od vedlejšího stolu rozhovor dvou dam. Pátá povídá sedmé:

"Vykládám karty. Ale ne nějak obyčejně. Vždycky přijdu na to, kde je v manželství problém. Ten je totiž ve chlapech. Pokaždé. My ženy jsme totiž dokonalé, a tak to mám jednoduché. Kolikrát bych ani nemusela vykládat. Jak Je vidím, jsem doma. Ve chlapech je problém zakopaný a většinou není ani moc hluboko."

Když procházel kolem jejich stolu, poznamenal:

"Někdy může být tím problémem vaše dokonalost."

Stále něco řešil. Vadilo mu, že u vedlejšího stolu sedící tlustá bába má na sobě strašné triko, které ke kalhotám nedosahuje, tesilky a lodičky... A hulí. Jak fabrika. Evidentně je u stolku se synem. Stejné triko, podobné tesilové kalhoty a adidasky od firmy Botas. Také hulí. Ještě, že včas odešli.

Stále něco řešil. Před obchodem s barvami zastavila dodávka a z ní vystoupila strašidelná podnikatelka. Načinčaná, nalakovaná, nasprejovaná, navoněná a namyšlená. Příčí se mi použít slovo zadek, protože ten její byl opravdu strašidelný. Přivezla do obchodu pár pixel a dávala si naoko malý pozor, aby ji co nejbedlivěji pozoroval. Při své skromné domýšlivosti si jejího trapného počínání nemohl nevšimnout. Mazal pryč, aby byl pryč, nebyl sbalen a odvezen neznámo kam.

Stále něco řešil. Stále něco řešil. Stále něco řešil...

292       Tak se mi, zdá se mi

Včera vešel host do Legendy. Ve dveřích si zplna hrdla krknul. Veverka na jeho adresu poznamenala:

"No to byl teda pozdrav!"

Odpověděl Jí:

"Ten byl od srdce."

Poznamenal jsem na jeho adresu:

"To si hochu pleteš orgány a ten tvůj Ten přišel od jiného."

Pokrčil rameny a objednal si rychle pivo, protože pivo je lékem na všechno. I na pozdravy od srdce a jiných orgánů. Jen na pivní mozol není tím pravým léčivem.  Jinak ale na vše. Na všechny duševní nemoci si říkáme, a proto chlastáme jak Dánové, Švédi a Norové. Prostě chlastáme jak Skandinávci a možná ještě víc. Napsal jsem možná, ale myslím si, že určitě. Máme od nepaměti víc důvodů ke chlastu. Stále někým či něčím utlačováni. Nebo jsme si to alespoň mysleli, či myslíme, a tak stále chlastáme. Ale jsme pak přítulnější a tedy i milejší. Alespoň někteří. Jiní ne. Ostatní jsou odpudivější, odpornější a smrděj. Fuj, ani se mi o nich nechce psát.

Budu raději psát o vonícím. A to jsou samozřejmě ženy. Konečně jsem tam, kde se mi líbí. Myslím tematicky.

Žena je to nejhezčí stvoření, jež bylo kdy vyrobeno. A bude stále. To je tak pravdivá pravda, jako nic jiného na světě.

Chvíli nyní přemýšlím nad předchozí větou, jestli to není nějaká blbost...

290       Hranatá auta

Mám raději zaoblená, než hranatá. A ženy jsou v tomto ohledu také krásnější. Zvláště určité partije jsou hezčí, jsou-li zaoblené. Nemusí být superkočka, ale jakmile má zaoblené tvary, je rozkošná. Hranaté jsou kisny. Se zaoblenými se zpočátku milujeme. U některých jsou tyto počátky delší, než u jiných a dosahují v mnoha případech i 14i dnů. U ostatních ne. Někteří se vraždí již po dvouhodinovém vztahu a někteří ještě před ním.

Jednou řekl Láďa Menšík:

"Já až slyším, co mluvim, tak teprve vim, co jsem měl na mysli."

Já to kolikrát ani nevím, i když se zaslechnu. Také se mi stalo, že jsem nemluvil, jen poslal písmenka. A proto mne ženy vraždí, i když věty, které vypouštím, jsou věty žertovné a jsou vždycky myšleny v dobrém písmenkovém smyslu. Já ani v jiném smyslu uvažovat neumím.

Když zapomeneme na to, čím vším se navzájem štveme, tak se milujeme. Kámen nastává, když zapomenout, ani při vší snaze, nemůžeme. Pak se rozcházíme. Protože všichni máme své chyby. Nejsme dokonalé superpočítače, jsme Homo. Vím, že jsem toto nemusel psát, ale už se stalo a gumovat nebudu. Nechávám písmenka volně proudit, a proto nebudu. Už by nešlo o volné proudění, které chci. Nepotřebuji nyní uspořádané myšlenky, vlastně je přímo nechci. Někoho jsem ztratil a musím se z této šlamastyky vypsat. Jestli to teda vůbec lze. V tuto chvíli si myslím, že ano aj hej. Nechci se utopit v řezaném pivu. I když...

Včera jsem se trochu topil v Legendě při fotbalu. Ale důvody k topení moc dlouho nevydržely. Obě Má mužstva prohrála a ze žalu se mi bumbat nechtělo, proto topil jen trochu. A nyní zase zkouším písmenka.

Ty se mi zdají lepší, zatím...

287      Viki

Píchnul jsem do vosího. Vlastně se Jí může zdát, že právě v tuto chvíli s vosím přímo souložím. Ale není to soulož ani hra. Je to jen pocit uspokojení. Dostaví se mi ve chvílích, které jsou krásné a já si v nich plavu, jako ve vlnách moře. Nemohu ovlivnit, kdy se pocit dostaví.

Jen mám v moři menší nevýhodu, že mi vlny občas chrstnou do očí a Já pak slzím a špatně rozeznám, co se kolem děje. Ani žraloků si nevšimnu. Ještě, že mne mají rádi a nechtějí papat.

Napsala mi fejsbůkáčem:

"chtěla sem tím říct

si hodně zvláštní člověk

je pro mě těžké se v Tobě orientovat

o to víc mě to baví."

Je nejzajímavější žena, kterou jsem kdy potkal. O orientaci v Ní, bych se ani neměl pokoušet. Vím, že to zdánlivě nemá cenu. Ale také vím, že to hodně chci, a tak dělám. Pokouším a budu stále. Nekončící činnost, která nikdy nekončí. Ani když, zdá se Mi.

Je třeba si uvědomit, že nejsem zas tak veliký středobod vesmíru. Rozměry jsou sice obrovské, ale ne největší a už vůbec nejsou nekonečné. Nekonečných rozměrů dosahuje pouze Ona.

A Ona se nyní jmenuje Viki.

285      JUDRové se poprali

Mám svého JUDRa. Protistránka má také svého. Přijeli jsme po 12i letém souzení se sebese k odvolacímu stání a zjistili jsme, že nejsme na programu jednání. Před oběma právníky jsem řekl poměrně nahlas:

"Já rozbiji toto okno!"

Můj JUDr mě krotil. Protistránkový se přidal na mou stranu:

"Jen ho rozbijte, abych to nemusel učinit já."

Začali se prát. Když se už chvilku váleli na zemi, řekl jsem:

"Kluci, nechte toho, už jsem to překousl."

283       O ženách a o těch druhých

Já v postatě o ničem jiném psát nemůžu a ani nechci, protože mne nic jiného nezajímá tak, jako toto. A jsem rád, že máš stejné koníčky. Je dobré, máme-li stejné. Nevyhodí nás tolikrát ze sedla, jako kdybychom měli každý jiné a oni by nás proto neznali tak dobře.

Vše, co můžu, chci. Povětšinou se tak i děje, protože i vše, co chci, můžu. Ale ještě častěji, než povětšinou, chci to, co nemůžu a v tom případě se neděje nic. Přeložím si, že se mi tedy nic špatného neděje a nestěžuji si.

O to lepší je, děje-li se mi něco krásného. A to se mi občas také děje. A tak je občas fajn. Jde jen o to, zvyknout si na četnost. Přesněji napsáno na střípky, oproti chuti. Chuť veliká, střípky prťavé. Čím větší chuť, tím se střípky zdají menší. A dle mého objektivního názoru, jsou stále menší a menší, až se zdá, že menší být nemohou. Ale jsou.

Žena, protože vydrží a zvládá víc, než člověk, MUSÍ být na prvním místě. Chlape, neremcej zase, druhé místo je také na stupínku. A stříbrná medaile se někdy leskne lépe než zlatá. Co by dali bronzoví za stříbro? O bramborových se ani nebudu zmiňovat. A vždy je lepší mít ženskou před sebou, než naopak. Lépe na Ní vidíš a můžeš tak hravě kontrolovat, zda jde z nákupu rovnou domů. To také není k zahození, lépe na ženskou vidět. A nejen, má-li výstřih do pasu a mini. Na ženskou je třeba dobře vidět vždycky. Ke kochání a ke kontrole. Kochání je nutné pro zachování lidstva a kontrola pro zachování klidu.

Ale kontrolu raději vynech. Buď Tě má ráda a je Ti věrná, nebo ne anebo Tě ráda nemá a je Ti věrná, nebo ne.

Žádná jiná varianta neexistuje, anebo jo?

281       Je třeba napsat povídku

Je třeba napsat povídku o tom, jaké to bude, až budu s Violou, čím se v té samé době bude zabývat Viki a co jí k tomu řekne Zdenka. Vím, že je to opravdu hodně nutné, protože to po mne všechny tři požadují. Stále mne prosí, jak mne jen vidí, ať už konečně něco napíši. Anebo mne ani vidět nemusejí. Furt mne upomínají různými vzkazy, esemeskami a výzvami fejsbůkáčového typu:

"Tak co?

Už jsi něco napsal?

To Ti to najednou trvá...

Si se ňák zasek, co?"

I spisovná čeština je nezajímá, začínají být netrpělivé. Chápu je. Téma, jak vyšité. A tak se tedy pokusím vyšít, aby mě nechali konečně, volně dýchat.

Až budu s Violou, bude samozřejmě zase, jako je ostatně na začátku každého začátku vždycky, vše nádherné, protože Viola je překrásná žena. A nejen večer, po sedmém řezaném. I ráno, po desátém. Promiň, chtěl jsem napsat i ráno, těsně po desáté hodině, kdy jsem naprosto bezalkoholický krvík a může být nádherné jen to, co vskutku je.

Navrhnu jim, holčičkám milým, ať si zajdou všechny společně do kavárny na kapucína espressového, dortíka sladkého a třeba griotku jakoukoli. A mohou si mne tam rozebrat na součástky. Dávám štempla s podpisem, že mohou. Jen prosím o opětovné sestavení, abych se mohl přemisťovat do svých oblíbených destinací. Holky, pečlivě si poznamenávejte, kde se co..., protože sestavení je pro mne dost důležité. Rozebraný se umím pouze válet. Sice kdekoli, ale opravdu pouze válet. Žena by se sice samozřejmě mohla válet se mnou, ale po zjištění, že se POUZE válíme už hodinu, by jí to nejspíš přestalo bavit. Mě by to bavit nepřestalo, ale podstatu celé záležitosti bych si uvědomil asi až po té, co by za ní zaklapla kulatá.

Chlape, že na nás zas tak moc v tamtěch chvilkách nezáleží, vím teď. Ale rozebraný a se ženou v posteli? Už jenom, jak jsem napsal, jistě chápeš. Pokud ne, navštiv poradnu.

Až mne holky rozeberou a zjistí tedy,  jak zakroucené jsou mé závity, tak také zjistí, že nic v podstatě nezjistily, abych použil také jiná písmenka.

Dostanou se ale do úplně stejného bodu, ve kterém se nacházím Já, po jakémkoli zjišťování, týkajícího se Mého Mě.

Na stále se opakující dotazy typu:

Jak a kdy jsi začal psát? Uvádím, že 3.11. 2012 jsem se probudil v 5:55 minut proto, že mi hořely dlaně. Pustil jsem pí sí, uvařil si kapucína, koláč na talířek a napsal první povídku. A od tohoto dne mi dlaně hoří každý den, jen hodina se občas trochu mění. Pár příkladů z poslední doby: 3:33, 1:11, 4:44, 2:22 a 6:66 nejde, protože to nejde žádným možným způsobem vydělit tak, aby nevyšla úplná blbost. A tak stále píši.

279       Kikirín

Na mou omluvenku, že jsem ho opravdu nemohl najít, mi dopověděla:

"Podívej Kikiríne, jsem krásná, vymaž si mé číslo a měj se hezky."

Má pravdu, a tak lížu místečka, kterých se včera, byť jen možná, dotkla.

Na stále se opakující dotazy typu:

Jak a kdy jsi začal psát? Uvádím, že 3.11. 2012 jsem se probudil v 5:55 minut proto, že mi hořely dlaně. Pustil jsem pí sí, uvařil si kapucína, koláč na talířek a napsal první povídku. A od tohoto dne mi dlaně hoří každý den, jen hodina se občas trochu mění. Pár příkladů z poslední doby: 3:33, 1:11, 4:44, 2:22 a 6:66 nejde, protože to nejde žádným možným způsobem vydělit tak, aby nevyšla úplná blbost. A tak stále píši.

277         Pil jsem s Vnukem Pra Pra

Najel jsem necelých 15 km, než Legenda otevřela, ale když otevřela, tak to stálo i za ty prachy, které dávno nemám. Po úvodních jakýchkoli peripetiích jsem se seznámil s Pra Pra Matějem.

Karel Matěj Kopecký mi nadiktoval do Soníka, že tvoří divadelní scénáře, hry, věci pro televizi a tak...

Je už pouze svým vzezřením umělec, úplně stejný jako Martin Tomášek. Těším se, až je spolu seznámím.

Karel četl některé mé povídky, které jsem v minulosti vytiskl Míše, veverce, která i dnes servírkovala. Řekl mi, že se mu líbili. Prostě boží den, jak by ho Viki nazvala, kdyby přítomna byla. Pozval jsem ho na Šlauch i na Na stojáka. Poděkoval za pozvání, ale neslíbil, aby...

Doufám, že přijde. Dal jsem mu vizitku APV, kde mám uveden svůj blok apv.pise.cz. Řekl mi, že se určitě zítra ráno naň mrkne, a že se na to těší.

Jeho kamarád mi prozradil, že Karel má moc rád rum. Ujistil se, zda ještě nahrávám a zopakoval se zvýšeným volumem:

"Má rád rum."

Karel si skutečně jednoho rumíčka dal. Původně přišel jen na jedno pivečko a jednoho rumíčka, ale nakonec si dal tři piva a dva rumíčky. Já pil pouze řezané. Dal jsem si čtyři, bez rumíčků. Ještě jednou jsem ho upozornil na každé první pondělí v měsíci – Šlauch 2000. A on ještě jednou neslíbil, že rád přijde. Moc se na něj těším. Už aby nastalo zase jedno první pondělí. A když nepřijde, tak už druhé první pondělí, třetí, čtvrté a pak myslím následuje páté první pondělí...

Bavili jsme se i o tom, jakým stylem píši. Řekl jsem mu, že mám svůj systém nejlépe nahozený ve 3:33 anebo v jiné tři shodné ranní číslice a on mi přitakal, že tvoří nejraději skoro ve stejnou dobu. Dnes například začal ve čtyři ráno a makal až do otvíračky Legendy, to je šest hodin. Slíbili jsme si, že se určitě v Legendě tisíckrát sejdeme. Legenda tedy otvíračkuje v 10 hodin a to já už mám hotovo. Hned zítra ho tam budu čekat. Má ale časovou tlačenku nebo tlačenici, abych použil jeho přesná slova, a tak mi znovu neslíbil. Řekl mi, že má doma pracoviště. Ve tři, v půl čtvrté se vzbouzí, kafe, cigáro, což je velmi zdravé, ve čtyři zapne komp a pracuje.

"Takže nyní je jedenáctá, mám za sebou šest hodin práce, dost intenzivní, a tak jsem tu a relaxuji."

Na můj přímý dotaz, směřující k jeho původu, odpověděl:

"Nechci se chlubit rodinným peřím, ale ten původní Matěj Kopecký, z let 1775 – 1847, který je v povědomí jako buditel z období národního obrození, tak já jsem po něm, sedmá generace. V době, kdy Matěj Kopecký jezdil po českém venkově, kde se většinou mluvilo německy, tak on, stejně jako obrozenci, propagoval češtinu."

Na webu jsem si, před malou chvílí, našel:

Kopecký byl vlastenec, hrál česky a je přezdíván "patriarcha českého loutkářství". Jeho hlavní témata byla Faust, český Honza a čerti.

Hry: Oldřich a Božena, Loupežníci na zámku.

Do Legendy přišel i PAN ROZHODČÍ, který pískal hodně zápasů, ve kterých běhal po hřišti můj David za Hvězdu Trnovany. Všichni chlapi se znali. Super den. Legenda je domovský pab Karla Matěje Kopeckého, hurááááááááááááá.

Trochu, jak je mým zvykem jsem se vytahoval, mimo jiné, také těmito slovy:

"Píši dobře, píši rád."

Matěj mi odpověděl:

"To je ale dobře člověče, pište, pište a uvidím zítra, pozítří, až se podívám na webíka."

275       Dychtivka Půlená a Mezinožík Vtíravý

Věnováno Romanovi a úžasné Vlastě, kteří vlastní dvoje klíče od jednoho bytu, troje klíče od dvou  obýváků, čtvery klíče od tří ložnic a dvacet jedna náhradníků od pulinky. Do srdíček na všech možných místech vepisují DP + MV. Mají se prostě rádarád a Roman je pro mne nový, Samuelův již trochu déle trvanlivý a tedy zrající kamarád, celým jménem ROMANdůr.

Systém se mi nahodil ve 23:23, ale čekal jsem, až bude dnes, abych nevstal včera. Chvíli jsem se tedy ještě válel. Potřeboval jsem se trochu vyspat. Cha cha, cha cha, cha cha cha... My, co mě známe, se smějeme. A smějeme se hodně. Myslím tím, hodně dlouho. My, co mě známe, se smějeme furt. Je 23:47 a je čas, protože tím pádem ještě není dneska. Stále proto čekám a nevstávám, abych se trochu vyspal. Zase cha cha. Ty, vono to trvá. Když chceš, aby už, tak je stále ještě. A když chceš, aby bylo co nejdéle ještě, tak je hnedle už. I když ono vlastně zároveň je a přitom ještě není. Čti pozorně:

Je dnes a přitom je včera. Zase jeden můj oblíbený paradox, který miluji. Ale protože nyní chci, aby vyzněl tak, jak chci jak, tak nechám tak.

Ty vole, já už potřebuji, aby bylo dnes. Už chci vstát a ještě větší UŽ, chci psát.

Za devět minut bude dneska, huráááááááááááá. Ale stále je včera, tak neplaším a ležím. 23:53, už se mi blíží dneska. Ještě 7 minut a bude dneska a to co je nyní, stane se včerejškem nebo včere ježkem? Další oblíbený paradox, který miluji.

Ale už toho nechám. Měl bych v tom pak hokej, což jsem nechtěl, protože jsme se Švýcarskýma klukama prohráli a připomněl bych si tu smutnou záležitost, že bude zase kvůli tomu všechno dražší. Škoda, že naši kluci nevyhráli. Mohli jsme zlevňovat. Teda my ne, ale mohli jsme se mít lépe. Lépe a tedy více jsme mohli nakupovat, protože státeček náš srandovní by všechno zlevnil.

Ale stále mám 4 minuty čas, a tak neplaším holuby. 4 minuty mám do bodu, kdy není nic. Ani včera ani dnes, prostě nic. Když je nula, tak je nula a to je nic. Teď mne napadlo, že vstanu v Nula, to bude ještě lepší. Budu mít čas, připravit se na dneska.

23:57, tři minuty času do nula. Už se těším. Ale stále fůra času. Dvě minuty.

23:59, za minutu nula, tak raději vstávám, abych to nakonec neprošvihnul. Povedlo se. Vstal jsem v nula a zpětně vše napsal.

A tak Ty můžeš číst, co jsem si před 0:00, nadiktoval.

Na stále se opakující dotazy typu:

Jak a kdy jsi začal psát? Uvádím, že 3.11. 2012 jsem se probudil v 5:55 minut proto, že mi hořely dlaně. Pustil jsem pí sí, uvařil si kapucína, koláč na talířek a napsal první povídku. A od tohoto dne mi dlaně hoří každý den, jen hodina se občas trochu mění. Pár příkladů z poslední doby: 3:33, 1:11, 4:44, 2:22 a 6:66 nejde, protože to nejde žádným možným způsobem vydělit tak, aby nevyšla úplná blbost. A tak stále píši.

249       Život je život

Před chvílí jsem položil kytky na hrob bývalé partnerky. Ona vlastně neumřela, domlouvali jsme si nějakou nutnost ohledně našeho synka a položil jsem mob na stolek a ne kytky na hrobek. A nyní jsem právě dokončil hovor se svou současnou partnerkou a již se těším na tu budoucí.

Život je život, a tak ho žij, dokud dýcháš, protože pak už to moc dobře nejde. Teda s ním už to moc dobře nejde. Jediné, co s ním můžeš udělat, když ho už nechceš je to, že mu zakroutíš krkem, ale to je k ničemu a nejedná se pak už o život, ale o něco jiného, co je úplně opačná a nudná kategorie.

Před chvílí mne napadla fantastická myšlenka, hodná zaznamenání, ale již nevím jaká, tak nezaznamenám. Ale nesmutni, napíši podobnou. Sice jinou, ale jistě ne o moc míň fantastickou. Mám samé takové a jiné si ani nedovolí mne přepadat, protože dávnou vědí, že vše napíši. A tak si dávají bacha na Vlacha i na Hybše, nebo jak se ten druhý pacholek jmenoval...

A skákají na mne tedy samé fantastické a fabulační ideje, které mne baví. A tak z nich stavím. Písmenko po písmenku, slova, věty, povídky. A baví hodně. Tak chvíli přestanu, abych se z toho neusnul.

Stačí, už zase píši. Nedá mi to. Jako žena, která nechce. A musí přijít na řadu fígle a fíky, aby dala a ráda. Jinak mne to neba. Musí ráda, teda nemusí, ale pak raději vůbec a počkám si na "ráda". Ale dlouho čekat nebudu.

Maximálně pár minut.

273       Alice a Vikingové

Znám druhou ženu, a když už jsem napsal znám, tak třeba Alici. U Alice v domácnosti kromě její vlastní pobíhají ještě dvě další pulinky a jeden pindík. Tak se má. Ten starší pindík už nepobíhá, protože leží na gauči. Pulinky se jmenují Katka a Kytka, pindík Flakoun nebo Vokoun. Má to v průkazce trochu rozpité pivem. Chlastají jak Češi a ne jak tamti, ze severského státu. Třeba z Norska.

Po první třetině nad nimi vedeme 3:0. Ve druhé třetině ale nastal dokonalý obrat a Norové po jejím skončení a tedy i po celou druhou přestávku vedou 5:0. Měl jsem lepíky, jak zápas dopadne. Ale naši klucí to dokázali. Ve třetí třetině nedali Vikingům vůbec žádnou šanci a provedli ten nejnemožnější obrat, který se mi zdá skoro, abych použil také jiné slovo, nemožný. Když rozhodčí oznámili posledním pískem, že už žádný další písk nebude, tak byl konečný stav tohoto fantastického zápasu 7:0 pro naše kluky.

Co myslíš, je to vůbec možné?

272       Co vadí morčeti

Původní název měl být: Co vadí ženám na mužích?

Tak jo, budu přemýšlet a možná si trochu vymýšlet. Co tedy vadí ženám na mužích?

Zvednuté prkénko z umělé hmoty na toaletě jim vadí asi nejvíc, protože občas zapomenou a mají pak modré prdelky. A navíc je už bolí pusa, jak jim to musejí stále opakovat. Mě opakovat nemusejí, já vždy sedím, protože co já vím, co se mi občas nutně už, potřebuje? I když opakování je matkou moudrosti, nechce se to holkám pořád...

Dále jim vadí, že kluci chodí domů každou chvíli namol. Mají pak v domácnosti moly, protože s nimi kluci chodí domů stále, skoro bych mohl napsat, že furt. Ale nejvíc jim samozřejmě vadí, když sledujeme vše, co vykukuje a bliká oranžovým blinkrem z krátkých, nejlépe minisukýnek a nemůžeme si tedy pomoci a mohli bychom tím směrem civět klidně do noci. Do této věty jsem se už musel zahrnout, protože také civím a také klidně do noci. A pak i ráno a další celý den. Chemie není fyzika, dějepis a ani přírodopis. S tím nehneš, ale miluji jen Tebe. A žádnou jinou sukni. Ani tu z nejmenšího možného kousíčku něčeho, přece. Takže neustálé civění kamkoliv, by Tě mělo naopak přesvědčit o tom, že vše je v naprostém pořádku. Dokud se nerozejdeme, samozřejmě.

A co tedy vadí mě na ženách?

Zásadně a v tom jsem nekompromisní, mi vadí, když žádnou nemám.

A co tedy vadí morčeti?

To Ti zatím nemohu napsat, jsem snad morče?

270       Sám v Legendě

Byl jsem včera sám v Legendě. Teda byli tam i jiní lidé, ale já tam byl sám, sám u stolu. První esemeskou jsem vyzval Jordyho, který je právě rozváděn svou ženou. Odpověděl mi podobně, jako mi nyní odpovídá stále, jen důvody se nepatrně mění, dle toho, za jakou zábavou vyráží jméno jeho ženy:

"Jméno mé ženy jde do divadla, hlídám děti. Ale dík."

Druhou esemes jsem plácnul směrem k mobu Samuela:

"Dnes bohužel nemohu. Musím se věnovat Dáše atd. Čus ve středu."

Naši kluci hráli hokej proti klukům kanadským. Za stavu 1:2 hokejisti přestali hrát. Špatně chlazený led roztál a klukům se nechtělo bruslit ve vodě. Ani rozhodčím se nechtělo, tak začali hrát jiní kluci proti ještě jinačím klukům, také hokej a také v té samé zemi, ale v jiném městě a tedy na jiném ledu. Tuším, že se jedná o Švédsko nebo Finsko. Ale kteří proti kterým, to již ani netuším. Jen vím, že to byli Jiní proti Jiným, protože měli jinak namalované dresy než Naši a Kanadíři. Kolik ku kolika, to také minulo můj postřeh, protože jen, co jsem začínal dostávat šanci, že se zorientuji, tak jim led úplně stejně roztál a začala místo něj růst tráva, a tak hráli fotbal, protože na trávě se jim bruslit také nechtělo. Hrála Sparta proti klukům z Boleslavi. Podle jak jsem nazval, vidíš, komu fandil. Ale kdo vyhrál, prohrál nebo remizoval fakt už nevím a zjišťovat nyní nechci. Měl jsem asi čtvrté řezané a už jen proto, že jsem napsal asi, můžeš poznat, že už jsem pomalu přestával vědět, co právě sleduji. Lépe napsáno, co právě v týví dávají. Něco ale dávali jistě, protože něco dávají v týví stále.

Byl jsem už ale tak společensky unavený, že jsem zaplatil, kolik vypil a mazal do hajan.

268       Přišel jsem na to, z čeho se skládá pravý mastodont

Dnes jsem se probudil a je teprve včera. Včera mne totiž systém vypnul asi v 19 hodin. I když za chvilku po náběhu pc, jsem si mohl na liště všimnout, že je stále včera, můj systém ještě zapnutý nebyl, a tak jsem si, pochopitelně, nevšiml.

Přišel jsem ale na to, z čeho se skládá pravý mastodont. Pravý mastodont = víno, Cola a jemně orestované křížaly. Laikům by se mohlo zdát, že jde o bambus, ale zkus si ho objednat třeba v Legendě a uvidíš, co Ti veverka přinese. Myslím mastodonta objednej, ne toho druhého z čeledi lipnicovitých. Kde se dobře žije, tam se mastodont pije. A pije se ve velkém množství, protože žijeme u nás a ne třeba někde jinde, kde se tolik nechlastá.

Vždy se u nás chlastalo a to, hodně chlastalo. Důvody k pití ani nemusíš hledat. Jsou samy o sobě, a tak je v pabech narváno, ale protože už mají moderní vyvětrávání, tak i dýchatelno. Skoro všichni chlapi hulej, až na ty, co ne. I holky hulej, až na ty, co ne. A pokud jde o cigarety nebo jinou trávu, tak to, v případě krásného podkolení, není dobře. V tamtom případě jde o nádheru, kterou je nutno chválit. Teda nutno zrovna ne, ale chce se mi, tak schvaluji a přidám i parádní štempl s podpisem APV.

Jak se krásně, někdy lehounce, přejde ze škodlivin do nádhery, co? A stačí jen použít nespisovné slovíčko, například hulej a jsou okamžitě tu. Myslím představy. A to představy stavů fantastických, pro něž se všichni milujeme. Teda všichni ne, jen Ty a Já. A kdo nyní čte, ten je Ty anebo Já.

A je to a mohu tedy vesele razítkovat.

266       Včera mi dal i dala

Včera mi dal Samuel Josef Pepíno v Legendě Studentskou Pečeť mléčnou. Má mě rád a Já Jeho i Ji. Při předávání jsem lehce a jakoby náhodně škobrtl PRStem o Jeho PRSt a zjistil jsem, že vykazuje normální teplotu. Již mnohokrát jsem cestou kolem domácích zrcadel zjistil, že já také vykazuji tu samou. Sledovali jsme velkoplošný hokej, kde velkoplošní kluci Český, mydlili proti nějakým jiným velkoplošným klukům. A naši mydlili o jeden lépe, než tamti, a tak tuším, že zvítězili o jeden. Ale kolik ku kolika si fakt netroufám.

3:2?

A Viki mi včera také dala. Sice né mléčnou a vlastně ani čokoládu, ale dala mi. Zase jeden můj oblíbený paradox. Nedala mi nic a dala mi všechno. Miluji Ji, jako jsem před rokem, který obsahoval alkoholicky známé číslice, miloval Sovětský svaz. Ale s Ní to dopadne lépe, než se Sovětským, protože si nemalujeme na věčné časy. Malujeme si na minuty. A minuty jsou věčné, takže to nemusíme ani vyslovovat. A proto to tak bude a né, jak se svazem. Napsal jsem, malujeme na minuty, ale včera jich bylo tolik, že už uvažuj o hodinách. Lehce mě po jejím odchodu systém vypnul, a když mne asi za 5 minut zase nahodil, tak svítalo. Svítalo denní světlo – zase něco pro blbouny. Nesmím na ně zapomínat, je jich víc, než Mě, a tak je třeba hýčkat. Volby sice stejně nedopadnou nikdy. Ale, co až nějakého zítra potkám? Vzhledem k tomu, že jich je mnohem více, než Mě, tak potkám tuty, boty i kalhoty a v nich bude mít haksny Blboun, s velkým B. Klidně si jakýkoli z nich může knihy všimnout a i ten, který umí číst. Když se mne pak zeptá:

Jaks to myslel?

Budu dělat, že jsem ještě s větším B.

A navíc jsem, díky Viki, včera odlednil mraznici.

263       Pouze šest

Příští měsíc zavádíme, po velmi pěkném vzoru Evropské unie, pouze šest dní v týdnu. Mám pro nechápající človíčky toto vysvětlení:

První je prndělí, začíná na p

Třetí  tředa, začíná na t

Čtvrtý čtvrtek, začíná na č

Pátý pátek, začíná na p

Šestá šobota, začíná na š

Sedmá snědele, začíná na s i z druhého důvodu, protože ve snědeli všechny mámy vaří to nejlepší, co umí a ve snědeli tedy jídla, všichni nejvíc sníme.

Největší blbec je úterý, do týdnu vůbec nepatří, a proto jsem ho vynechal. Mohl by se sice jmenovat důterý, protože, když blbec tak druhý, ale chci mít napříště jen šest pracovních dní, a proto důterý ne.

Potud se tedy shoduji s unií, že týden nebude mít už nikdy sedmý den. Sice jsem uvedl, že sedmá je snědele, ale ona je ve skutečnosti šestá, protože důterý zkolabovalo. Naše názory se rozcházejí v tom, že zatímco Já navrhuji pracovat FURT, unie chce, abychom, také FURT slavili NĚCO. A to není logické a šetrné ke strojům. Žádný zaplý se nesmí přece vypínat. Leda na chvíli, dokud nenatankuješ, třeba. Víš, jak by se u pump parádně kradli auta?

Pc se také nesmí vypínat, leda když jedeš na dovolovanou Lenou a nebereš ho se sebou, protože se jedeš potápět a pc nemáš vodotěsné. Žádné systémy se nesmějí vypínat PRStem a ťumpíkem. Systém se vypíná sám, když se mu chce. Už i Mě je to jasné, jak se mi, tuším, včera vypnul.

A tímto radostným zjištěním, maluji konec této omalovánky.

262       Mám vše skákací

Napsala mi Erika v 18:52:

Ty jo, to byly nervy ty nájezdy, málem mi vyskočilo srdce z těla.

Odpověděl jsem Jí v 19:15:

koukal jsem v pabu po 22,49 km na kole, při dvou pivech a jedné pizze šunkáčové

takže v klidu

a když navíc s pocitem, že se, milujeme

Eriko, jsem uhataný a ráno musím vstávat - přihlaš se hned

19:55

fakt dělej, já už nemůžu...

20:06

kapucín se sice snaží, ale já už nemelu ani z posledních sil, žádné už nemám, a tak dnes ani nejezdi, líbím Tě všude, nejvíc ňadra

ap

nebudu už opravovat...

21:45

Miru jsem tu, koukala sem na hokej Slováků a u toho jsem pracovala

nemohla sem na fb

tak už spinkáš ...

tak zítra... dobrou ... pa

22:47

johA Eriko

dobré dobré dobré ráno

jak hráli?

jdu vařit k1

22:49

no ahoj

co ty tu děláš

je brzy na vstávání

já už jsem sem šla jen zkouknout firemní stránky

že to dneska zabalim dřív

Slováci prohráli

22:52

Eriko

22:52

ano

22:52

mám to skákací

22:52

co?

22:52

nyní vstávám

ani jsem večer nevypnul pc

22:53

ty blázínku

22:53

jak se mi vypnul můj systém

22:53

vaří se mi voda

22:54

a nevypneš se mi zítra?

až přijdu

jdi zalít

22:56

co je to zítra?

moje dnes?

Tvé zítra = moje dnes?

22:57

myslím, že i Tvé zítra

22:57

mě právě začíná den

22:57

myslím, že ještě usneš

není ještě ani jedenáct

22:57

a jo

už jsem zaregistroval

ale mému systému je to fuk

v kolik jsem byl vypnut?

22:58

hlavně, když mu to nebude fuk, až dorazím

22:59

to ale já nemohu bohužel ovlivnit

jo tááááááááák

22:59

tak já nevím, tak nemám to raději zrušit

22:59

Ty teprve půjdeš hajat

co?

23:00

no ano

je jedenáct hodin Miru

23:00?

23:00

no venku je tma

23:00

a Doubravka svítí

23:00

tak snad poznáš vzhledem ke tmě a času na časoměru

že je noc

no vidiš

tak co zítra

23:00

už jsem se probral

23:00

mám dojít?

23:00

jasněěěěěěěěěěěěě

v kolik?

23:01

určitě?

23:01

jooooooooooooooooooooooooo

23:01

no cca 11.hod +-

23:01

jooooooooooooooooooooooooooo

večer?

23:01

večer miru jo

23:01

aha

23:01

přes den jsem v práci

23:01

co je dnes za pondělí?

23:01

dnes je čtvrtek

zítra pátek

jdu s Viktorií na focení

23:02

za 58 minut pátek?

23:02

na jednu akci

pak bych dorazila

23:02

za 58 minut pátek?

23:02

myslím si, že bys systému neměl dovolovat

vypínat se, kdy se mu zachce

23:02

rád bych

23:02

myslím, že bys ho měl trošku napomenout

vypínal se celkem v pohodě

tohleto není dobře

měl bys mít trošilinku nějaký rituál

myslím, že by to paměti pomohlo

co myslíš?

jen malinko

23:03

výjimka, jak jsem sportoval a bumbal

23:04

já se na Tebe zítra těším

nechci, abys mi usnul

až tam budu

než přijdu klidně

až přijdu ne

23:04

neboj, bubu iki

23:05

co blog

přibyly nějaké další komentáře?

23:05

nevím

mrknu za chvíli, ale moc s tím nepočítám

23:05

Miláčku

23:06

?

23:06

moc málo jsem na dnešek spala, asi 3,4 hodiny

jsem unavená

23:06

tak běž spinkat

23:06

půjdu spát

23:07

jaský

23:07

kdybys tu náhodou ráno nebyl

napiš si někam

přečteno: 15x | přidat komentář

260       Orel – ornitolog, sokol - sokolníci a činovníci

Činovníci vymýšleli Konspirační teorii a nazvali ji:

Myslíme v příbězích

A Tibor Mach napsal:

Několikrát jsem narazil na to, že z mého pohledu jinak relativně rozumní lidé věří různým konspiračním teoriím (teď nemyslím třeba pana Hájka, kterého bych alespoň na základě jeho mediálního obrazu za rozumného neoznačil, ale některé své známé). Velmi jednoduché (ačkoliv podle mě velmi částečné) vysvětlení nabízí Leonard Mlodinow ve své populárně naučné knize o pravděpodobnosti a statistice do češtiny přeložené jako "Život je jen náhoda". Poukazuje na to, že zastánci konspiračních teorií zaměňují pravděpodobnost, že ke konspiraci došlo za předpokladu nějakých průvodních jevů (pád WTC a podobně) s pravděpodobností, že dojde k průvodním jevům za předpokladu, že ke konspiraci došlo. Možná to bude znít hloupě, ale další dobrý střípek do mozaiky podle mého přidává americký seriál South Park v jedné epizodě, jejímž poselstvím je de facto o tom, že mnozí lidé preferují představu všemocné vlády ovládající jejich životy (tedy jistotě) před možností, že jejich stát toho mnoho nezmůže a dostatečně šikovná skupina fanatiků může způsobit obrovskou spoušť (tedy velké nejistotě). Opět by mě zajímalo, co si o tom myslíte vy, zda třeba existují nějaké psychologické rozbory tohoto fenoménu a podobně.

Tibor Mach

A Cyril Höschl mu odpověděl:

Neurobiologické studium chování přináší stále víc důkazů o tom, že sklon "k víře" je člověku vrozený, je geneticky podmíněný, je adaptivní a není dokonce výlučně lidský, i když u zvířat má zřejmě jinou, slabší a nereflektovanou podobu. Tento sklon k přesvědčení, že jsme ve vyšší moci, je společným jmenovatelem všech náboženství bez ohledu na jejich konkrétní obraznou náplň a příběhy, jež ji opřádají. Je velmi pravděpodobné, že tato naše vloha je předpokladem našeho vnímání kauzality (příčinnosti). Dala na jedné straně vznik pověrám, na druhé straně vědě. To se nám ve většině situací velice hodí, ale tam, kde nemáme dost údajů nebo kde ztrácíme kontakt s realitou, to vede na scestí, například právě v podobě konspiračních teorií či bludů. Máte pravdu, že magické myšlení souvisí rovněž se subjektivní pravděpodobností, tedy odhadem šancí, že se něco přihodí. Obvykle máme sklon své šance nadhodnocovat, což je výhodné pro přežití (myslíme si, že všechno snad dobře dopadne, jinak bychom se o nic nesnažili). Výjimkou jsou depresivní stavy, kdy je tomu naopak. Naopak negativním důsledkem nadhodnocování šancí je účast v loterii a gamblerství. Celkově máme odhady velmi špatné, proto jen těžko věříme, že bezpečnější je létat letadlem než jezdit autem a že v Izraeli "sebevražední" atentátníci a rakety zabijí ročně desítky lidí, kdežto mírový silniční provoz stovky. Když k tomu přidáte fakt, že "myslíme v příbězích" ("we think in terms of stories" – G. Bateson), máte těsto na konspirační teorie zaděláno. Výhody těchto předpokladů v normálně běžícím světě patrně převažují nad nevýhodami, proto se ve vývoji udržely. Historie přírody a lidstva však ukazuje, že vyvážený chod světa není nikterak zaručen a bývá přerušován poruchami, jež někdy nabývají katastrofických rozměrů, jak ukázalo 20. století s holocaustem a gulagy.

Cyril Höschl

Nejdříve si to musím 500x přečíst, tak vydrž...

Pokračování bude a tedy je na další straně...

Už jsem přečetl a jsem rád, že mi Cyril potvrdil, že není vše předurčeno a mám tedy ARGUMENT pro moje holky veršované. Ale ony zase řeknou:

"I přerušování poruchami je předurčeno."

A jsme Cyrile zase tam, kde jsme byli. Nebudu psát sprostá slova, protože jsou sprostá, ale víš, kde? Je to kafemlýnek nebo kolovrátek nebo kolotoč. Záleží na tom, kdo řekne poslední větu a mluví tedy úplně poslední.

A protože holky jsou mladší než my dva, Cyrile, tak nám nezbude, než jít spolu do Legendy na pivo a připít si na jejich zdraví.

248       Ženiny otvůrky

Jakmile si jen po sobě přečtu tento název, stoupá mi nejen nálada. A to ještě nezapínám fabulační klávesu...

Původně jsem chtěl psát o ženiných ozdůbkách, ale nedovolili mi to. Prsty mi to nedovolili. Namísto zet  a dé rovnou napsali -tvůrky. Jsou rychlý. Rychlejší než já a píší si, co chtějí. A navíc jsem zaslechl hovor dvou mladých žen od vedlejšího stolu v Legendě:

"Já mám takovou košili, je černá a tady, jak jsou obyčejně prsa, má dvě velké kapsy. Je mi velká. A Tobě, protože jsi tlustá, by mohla padnout.

Tak to Ti teda pěkně děkuju, tím končí naše dlouholeté přátelství. To že mám 200 kilo navíc ještě neznamená, že chci Tvou košili. Ani to, že mám o pár litrů větší prsa, ještě neznamená, že ji chci.

Máš jí tady? Ukaž."

Když jsem kolem jejich stolku procházel cestou na toaletu, sklonil jsem se a zalhal, že jsem vůbec nic neslyšel. Obě se řehtaly a unisono odpověděly, že by nevadilo by. Cestou zpět jsem jim oznámil, že jsem teda jo.

A tak o tom nyní mohu napsat. A píši, protože mne holky pobavily a navíc jim to oběma moc slušelo. Těch 200 kilo navíc se mi prostě hodilo, aby vtipné to bylo. A co mě se hodí, to píši a píši rád. Teď nevím, zda už jsem použil:

Skáču dobře, skáču rád... 

258       Kdo lže, vlastní tiskárnu

Mám jednu velice milou známou, která je z oka vypadlá Anetě. Nebo je Aneta vypadlá z jejího. Ale lže, nebo Aneta lže. Někdo tady prostě lhát musí. Kdo je viděl, dá mi za pravdu. Už bylo těch lží moc.

Napsal jsem jí:

Až se Tě u kafe zeptám, jak ses příjmenovala těsně po narození, tak bez jakékoliv přípravy (i této) nějaké příjméno rychle vyslovíš. Po té se Tě okamžitě zeptám na jakékoli příjmení Anety z té samé doby. Pokud budou obě končit na –ová, tak se mi potvrdí, že jste jednovaječné. A pokud ne, tak:

Kdo jednou lže, tak lže FURT a tedy tiskne. Pokud tisknete písmenka, tak je to ve pořádku. Nebo rodiče tisknou a je to také ve pořádku.

Ještě lepší situace nastávají s Annafrýdou a Jendomichalem. Vypadají jako šťastný páreček v rohlíku a přitom by se při horší viditelnosti, například v mlze či v hustém dešti mohlo zdát, že jich je v jednom rohlíku namačkáno mnohem víc. Jenže to fakt nejde. V rohlíku je vždy jen jeden párek, protože se tam musí ještě vtěsnat, v mém případě kečup a ve Tvém třeba hořčice. Navíc jsem namačkal frýdou s malým f a michalem s malým m a obě jména dohromady. Takže jsou to opravdu dvě osůbky a to osůbky milé. Znám je již od jejich narození. U porodu jsem sice nebyl, protože jsme v pravěku netušili, že to lze, ale znám je o pár seKUND později. Možná i let.

Ou i kej, neznám je vůbec, jen jsem si chtěl zase jednou namačkat slůvko seKUND. Hlavně jeho poslední čtyři písmenka mne fascinují. A startují pochody. Ne ty dálkové, raději jezdím na kole, ale jiné pochody. Chemicko – technologické, v mém těle. Ty mám nejraději, proto jsem musel znovu namačkat. Uznáš, že jsem musel?

Dnes jsem Jí napsal:

holala

jo, vono no no je den vítězství a tak se dlouho spí...

už jsem to postřehl

ale se Tě nemůžu dočkat

tak budu furt něco mačkat

ale ne tady, neboj se.

Budu mačkat tady, kde to nedělá takový strašlivý rámus. I když některé klávesy flákám s rozběhem, vracím-li se s Kapucínem. Anebo ty, které nemohu půl hodiny najít a jsem na ně vzteklej, že tam, kde mají být nejsou a jsou tam, kde jsou a být logicky nemají. Vztekám se každých pár seKUND. Nemusím už doufám vysvětlovat, proč jsem zase musel namačkat...

Vím, že ne, protože jsi chytřejší než Já. i když, lze to vůbec? Jaká je nejvyšší dosažitelná hodnota I a Qkvé?

Je to, doufám 3,14?

256       zmenšování APV

zmenšování APV jsem musel namačkat s malým "zet". Opravdické zmenšování nemůžu majuskulemi. Včírkem mne Alice zmenšovala. A zmenšovala mne tak dlouho, až jsem se ocitl v centimetrovém mínusu a začal se zase zvětšovat. Sice v absolutních hodnotách, ale zvětšovat. Což my chlapi potřebujeme. I když jsme mínus, potřebujeme mít pocit, že se nám Něco zvětšuje. Dám ti zase jednou pár příkladů, například:

Něco je počet nul na kontě, počet čárek v pabu, počet gólů v bráně soupeře.

Neboj, nezapomněl jsem na hlavní příklad například - potřebujeme mít pocit, že se nám zvětšuje Něco, co musím namačkat slušnými majuskulemi - potřebujeme mít pocit, že se nám zvětšuje Něco, co už vlastně ani nemusím namačkat. I když, nezapomínejme na blbouny, kterým kdosi čte pohádku před spaním a pár vět vždy chytře přeskočí.

Tak iki, namačkám pro blbouny jako hádanku:

potřebujeme mít pocit, že se nám zvětšuje Něco, co má každý zdravý muž a chybí každé kouzelné ženě. Něco, co nás zásadním způsobem odlišuje a ve šťastných okamžicích spojuje. Něco, co potřebujeme po třetím pivu, chceme-li pít dále. Něco, co obsahují naše boxerky, máme-li je na sobě. Stačí, už svitlo i mě a jsem dostatečně zvětšený v kladných hodnotách. Jsem nyní, po kratším zamyšlení, dostatečně zvětšený i v boxerkách. Ale nyní už ne, nejde na to myslet neustále. I když...

My singlich, abych použil dva svěťáky najednou, respektive Já singlich, abych upřesnil, tak já na To myslím stále a tedy pořád. Skoro by se dalo namačkat Furt, s velkým F. Když teda náhodou nemyslím na něco jiného, což se děje s ještě větším F a z této myšlenkové přehazovačky by vyplývalo, že na To nemyslím skoro vůbec, což je zase jeden právě objevený paradox. Nazvu ho Paradox APV a Ty ho tak můžeš nazývat i bez autorských práv.

Propůjčuji Ti k volné dispozici.

88        Sex s jeho partnerkou

Sešli jsme se čirou náhodou v restauraci. Napsala mi, že tam bude koncert nějaké kapely, ve které bude hrát úplně konkrétní Yndrís. Ten Yndrís, který kdysi foukal do sága v legendární kapele UŽ JSME DOMA.

Dlouho očekávaný koncert měl vybouchnout, dle roznětky, mezi 19ou až 20ou sekundou místního času. Dorazil jsem do pabu kolem půl 19é, protože MĚ na nějaké minutě nezáleží. Mrskám s nima na všechny možné strany libovolným způsobem. Když mi veveřice donesla řezané, zeptal jsem se jí, zda se tu bude dnes konat Yndrísovo koncert?

"Yndríse neznám, ale měl tu vystoupení minulý týden."

Zřetelně jsem slyšel, že ho opravdu nezná, protože minulý týden byl Yndrís každou sekundu v mé blízkosti, která se limitně blížila k nule. Ale nemyl se, nejsme vysokostupňovití. Yndrís určitě a já možná. Vydrž chvilku, mrknu se do zrcadla...

Také nejsem.

Když dorazily holky, vypukla alkoholíková zábava, která mi připomněla rybářskou nádheru se Samuelem. Také jsem lovil z výčepu jedno za pátým. Když už jsem skoro přestal stíhat jejich letopočet, zaplatil jsem veveřici tři kousky a přemístili jsme se do jiného pabu a jiného města, protože holky vymodelovali pomocí svého mobilu s mobilem Yndrísovým sochu přesných tvarů koncertu. Chloé měla u sebe taxikářský průkaz, a protože pila jen nealko čajíčky, tak jsme do jejího přistaveného vozu pohodlně a bez obav naskákali a rozjeli se vytyčeným směrem.

V pabu, poblíž místa, kde Chloé zaparkovala, jsme pokračovali v rybaření a Yndrís se jal roztahovat sítě na zachvilkuvypuknuvší koncert své nové kapely "Ani ryba, ani fiš, ale úplně něco jiného z betonových kvádrů". Řekl jsem mu, že si tento název 100%ně nebudu pamatovat a lhal jsem. Jako celá předkapela vystoupil jediný jedinec, kytaristický mužík s černým šátkem, omotaným kolem horní části lebky, kterou nosil na hlavě. Jmenoval se Chuchma nebo Žužu, nebo tak nějak.

Po celou dobu koncertu jsem seděl naproti JEHO PARTNERCE a moc jí vše slušelo. Vlasy, uši, oči, pusa i nos byly na svých výsostných místech skvěle zaparkované. Vedle mne po levici seděla také něčí partnerka a po pravici také někdo, ale kdo, to už se zeptej MINULOSTI. Dle přesného klíče se namátkově rozesadili i všechny ostatní poslouchačky a poslouchači.

Yndrís hrál ve své nové kapele stále na ságo, které miluji. Aby sis zase nemyslela: nejsme vysokostupňovití. Během koncertu jsme pokračovali ve výlovu výčepu. A musím uznat, že se všem velice dařilo. Když jsme rybník úplně vylovili, pustili nás domů.

Skoro nic jsem nenapsal o muzice. Nemohl jsem, protože jsem měl i uši nastaveny na JEHO PARTNERKU. Taxíková Chloé všechny rozvezla a nakonec se zeptala nás:

"A kam chcete vy?"

JEHO PARTNERKA jí odpověděla, že je to fuka, a tak nás vystoupila někde. Jet rovnou ke mně nešlo, protože ONA byla JEHO PARTNERKA a ne moje. I po vystoupení z taxiku ještě tomu tak pár sekund bylo. Když ale ucítila, jak mi začala nadskakovat obě kolena, tak jsme demokraticky všema hlasy rozhodli, že půjdeme do tepla. Respektive pojedeme, abychom cestou nezmrzli. Zavolali jsme si opravdovského taxika.

Doma byly kohoutci i slepičky vypuštěny na plno, a tak bylo teploučko. Zmáčkl jsem play vhodně zvolené hudební produkce, připravil vitamínové nápoje, převlékli jsme se do cvičůborů a začali. Já na hrazdě a JEHO PARTNERKA na začátku posilovala břišní svalíky lehama a sedama a naopak a tak pořád dokola. Udělal jsem pár sérií shybů se širokým úchopem za hlavou a přítahů horní kladky za hlavou. Ona dřepíkovala s činkou vzadu i vpředu. Pak jsme přemetali přes koně, pod koněm, mezi koňma i vedle nich a na žíněnce jsme zkoušeli dřep ve dvou. Výpony vsedě jedna na druhém a druhý na první střídavě do zblbnutí svalíků.

Když jsme zblbli všechny, které se na našich tělech, nebo v jejich těsné blízkosti nacházeli a stále nacházejí, slastně jsme usnuli.

Probírali jsme se Samuelem, pravděpodobně v nějakém pabu jízdu našich tenisových holčiček, ve které přejely holky australské 4:0... A byla to jízda fantastická, jak už si pomalu u našeho družstva začínáme zvykat. Ale nechvalme oběd po večeři, letošní finále je teprve před námi. Sice to za nás zase odkoulí naše holky, ale my "budeme u toho".

254       Mačkání Samuelovi

Nejdříve zkopírovaná část mé komunikace s Julií na fcb:

"mačkám

247       Přehazování reklamních sloganů

mačkám

252       Velice mne zaujal

Julie, nebudu Ti mačkat, co mačkám, protože bych se umačkal, jak stále mačkám, ale namačkám Samuelovi povídku, že stále mačkám. Samuelovi se totiž nelíbí, jak mačkám, že stále mačkám. Kapiš?

No vidíš, máme se Samuelem hodně společného, především tento názor. Mačkáš moc a moc a moc a v mnohém to postrádá Tvou Váhu.

ale jemu se nelíbí slovo "mačkám"

jo tak

a Tobě nevadí?

záleží na souvislotech

pro mě nezáleží, mě se líbí a budu i bubu ho používat do smrti

nebudeš, zase ho nahradíš, jako si nahradil to předtím. Přijde to s časem a zvykem."

Zase má, holka jedna milá, recht i pravdu. A tak nemusím řešit a budu si mačkat, dokud nenahradím. A až nahradím, bude třeba Samuel spokojený. A jestli ne, tak nebude.

Já jsem spokojený už nyní, a tak mohu vesele zatím, mačkat. Jen momentálně nevím, do kterých kláves se mám strefovat. Uklohním si Kapucína a uvidím, jestli uvidím...

Nyní tedy vidím, že mačkám 254            Mačkání Samuelovi, ale zatím je to vše, co s tím mohu udělat. A tak tedy budu chvíli koukat a nemačkat...

Stačí. Pokračuji nyní a ne na rozdíl od to be continued..., někdy jindy. Protože si myslím, že pokračovat musím, i když nevím, do kterých se strefovat. Do nějakých to nakonec vždycky vyjde a jde už jen o tu maličkost, aby někdy také vyšlo na pulty knihkupecké.

Samueli, jsem rád, že Ti mačkám písmenka, protože jsi můj nejlepší a mám Tě rád. Když jsem v pravěku studoval, tak jsme s tehdá mým nejlepším v letním zkouškovém období trávili společné chvíle na chalupě mých rodičů a sháněli jsme baby. Po celodenním marném shánění jsme se, velice unaveni, občerstvovali v místním pabu, místním pivem. Poslední den tohoto trávení nás sbalily dvě kočky a později nám řekly, že nás chtěly sbalit již mnohem dříve, ale protože jsme byli stále spolu, myslely si, chudinky, že jsme teplí.

Podobná situace u mne nastala o pár let později v Praze. Také jsem navštěvoval jeden konkrétní pab s jedním konkrétním nejlepším. Tentokrát si to samé o nás myslel celý pab.

Ty vole, teď mne napadlo...

Byl jsem juknout do zrcadla a nejsem. Spadl mi kámen, protože má dnes přijet Julie.

245       Den, jak vyšitý

Uvědomuji si, že nemohu pomačkat všechna témata, která mne napadají. I kdybych psal deseti prsty. Tolik času už fakt nemám. Když jsem začínal mačkat písmenka, mačkal jsem páté téma přes deváté, protože jsem se bál, že druhý den nebudu vědět o čem. Nyní už vím, že mohu vesele třeba i sedmé přes druhé. Toto se mi prohánělo v hemisféře a v tom jsem chůzí předjel maminku s kočárkem. V momentě, kdy jsem se zařadil do svého pruhu, řekla:

"Můžeš mi říct, proč děláš, že mě nevidíš?"

S úsměvem a připravovanou omluvou jsem se otočil a všiml si, že má na uchu přilepený mobil. Dělal jsem dál, že ji nevidím a pokračoval v cestě. Na sídlišti mezi paneláky jsem si krátil cestu po trávě. Bábule se pesem se na mne obořila:

"Musíte hamtat po té trávě?

Madam, viděla jste někdy hamtat stádo pakoňů?"

Asi neviděla dodávám, protože jí došel střelný prach, a tak jsem pokračoval v hamtání svým zvoleným směrem.

243       Blíží se kutálení hlav

Alespoň té mojí, věříš mi? Doufám, že hej či áno. Naozaj, fakt už není na mém krku a nachází se v nějakém hadrovém pytli. A tam si přemýšlí o tom, jak Jedna paní dnes povídala Druhé:

"Pánbu zaplať."

Sice neslyšela za co a čím, ale...

Pán Bu a Pán Cé jsou přece dva naprosto odlišní lidé. Sice pěkně za sebou seřazeni v abecedě, ale ve frontě u pokladny se předbíhají jako malí kluci. Bu pospíchá za ženou a Cé do pabu na fotbal. Naprosto relevantní důvody, ale strkat se ve frontě? A ještě navíc před Jednou paní? Opravdu klukovina, jak jsem již namačkal.

Ale vraťme se ke kutálení. Tento stav nastane ve chvíli, kdy jsem čirou náhodou unavený a nedávám moc pozor. A může nastat kdykoliv během celozrnného dne. Chtěl jsem namačkat celoširého, ale to by bylo úplně stejně hloupé...

Hlava se mi kutálí, kdykoli se jí zamane. A dělá tak opravdu hodně často.  Například i ve chvíli, kdy mám rozkoukaný veledůležitý fotbalový zápas. Pak rozlévám kapucína po gauči...

Ale nekruť, každý den spím cirka 121 minut, plus mínus dvě hodiny a po jeho zbytek se mi už jen občas kutálí...

240       Hajný proti Mlynářovi

Spor o amnestii se přesprchoval do koupelny na Hradě. V přetahované o amnestii mezi starou a novu hradní administrativou se hodí každý argument. Bývalý vicekancléř Klusajícího Vendy, Petr Hajnýnařkl Zemákova kancléře Vráťu Mlynáře, že si u své kanceláře buduje luxusní koupelnu. Mlynář to odmítá. Požádal prý jen o sprchový kout se sedmi vanami, bazénem a vířivkou.

Obrana Hajného, bývalého kancléře klusajícího prezidenta, přivedla spor o amnestii až do koupelny. Vráťa Mlynář, kancléř prezidenta Milouše Zemáka, označil Hajného spolu s bývalým šéfem politického odboru Láďou Jakem a hradním právníkem Pavlikem Bunny Hlavou za autory lednové amnestie.

"Vidíte, jaké to jsou bláboly. Musel se to dozvědět někde na záchodě,"

řekl Hajný v rozhovoru pro svůj web Protiproud.cz.

Proč zrovna tam?

"Pokud vím, pan Mlynář si u své kanceláře nechává stavět luxusní koupelnu a toalety. Je možné, že než bude vše dostavěno, občas zatím někoho potká v těchto místech určených i pro hradní plebs. Výsledky jeho takzvaného pátrání by tomu odpovídaly. Je to hloupá pavlačová pomluva,"

pokračoval Hajný.

Mlynář pro on-line deník TÝDEN.CZ potvrdil, že jeho kancelář i se sociálním zařízením se opravuje, nebude však disponovat luxusním příslušenstvím ani vířivkou.

"Vyjádření o opravách Hradu beru jako zástupný problém, protože Hajnému vadí, že jsem poukázal na jeho roli v kauze amnestie, a že má problémy s přemnoženými veverkami v lese"

uvedl Mlynář.

"V deníku Právo jsem neřekl nic jiného, než že prezident Klusající Venda gentlemansky schoval pány, kteří amnestii připravovali. Podle mých informací byl Hajný o všech krocích v kauze amnestie velmi podrobně informovaný a teď se jen dětinsky brání,"

dodal Mlynář.

O zřízení sprchového koutu prý Mlynář požádal, když ho jeho předchůdce Jirka Típlá Cigareta varoval před vysokými teplotami, které v kanceláři panují přes léto. V historických prostorách Hradu totiž chybí klimatizace, což je trestuhodné a měli by alespoň na pár desetiletí někoho zavřít.

"Rozhodně se nejedná o žádnou koupelnu. Nejde o můj výmysl, upravují se i další kanceláře tak, aby byl komplex Hradu zachovaný pro budoucnost,"

řekl Mlynář.

Hajný:

"Zemákův kancléř lže, jako když Rudé právo tiskne."

A já dodávám, že hodně starý vtip jezároveň i hodně trapný blábol.

238       Právě mačkám a pěchuji

Ačkoliv jsem ZTP, píši pravou rukou. Ale nefandím nikomu, protože i Těm, které volím, po čase nabobtnají tváře, roztečou se pupky a přibudou brady (podobně jako prezidentovi – poznámkas autoras). Ale mě by přibyly jistě také.

Jakmile nemají v bance místo na moje prachy, také šupám do nakupováků pro papání. A pěchuji a pěchuji a ještě jednou to nenamačkám, ale to neznamená, že již nepěchuji. Ale když opravdu nepěchuji, tak kapucínuji a čokoláduji. A to je ještě tlustokožnější pěchování, které už zastavit nejde. Rozjetý nákladní vlak... Který veze mléčné čokolády forte, kafe a mléko do Teplic, do Kauflu. Takový vlak opravdu NEJDE ZASTAVIT. Toto by také měli záKONÍCI uzákonit. Mnoho tohoto a podobného je třeba. Ale to už by neměli čas na utrácení těžce nabitých a nahrabaných... Chudáci jedni chudí. Jímaví, až dojemní jsou Ti naši politíčkové. Ale pouze s malým "pé" a ani nemusím domačkat – "rem". To všichni víme.

I bývalý pan prezident, jakmile spatřil větší péro, než má on sám, ihned ho omylem čmajznul...

236       Sebevražedný atentátník

Smrt našeho vesmíru je nevyhnutelná. Viděl jsem na ČT 2 dokument o vesmíru. A protože na ČT 2 dávají POUZE PRAVDU, tak se všechno se vším srazí a nastane tak VELKÝ SPLESK. Uvažoval jsem ještě o názvu VELKÝ SMRSK, ale připomínal mi lesní dřevinovatý strom a SPLESK je navíc mlaskavější shluk písmenek. Věďouři nazývají tento jev VELKÝ KŘACH, což ve mě vyvolává shovívavý úsměv. Křachají syrová vajíčka a to je potom úplně jiná zábava... Věďouři ale předpokládají, že se rozpínání našeho vesmíru zastaví a přejde ve smršťování, které nevyhnutelně skončí zánikem veškeré hmoty v jediné velké singularitě nebo lépěji v jediném malilinkatém trojúhelníčku. To jen, abychom se vyhnuli čemukoli kulatému.

Věďouři se hádají s jinýma věďourama, zda se rychlost vzdalování galaxií zvyšuje či snižuje. A je to velmi zapeklitý problém, kterému moc nerozumím. Jednou věřím těm, pak zase oněm. Tím myslím tamtěm, teda těm, co tvrdí opak toho, co tvrdili ti druzí, vlastně ti první, kterým jsem začal věřit a stali se tak těmi, kterým dnes věřím víc, než těm ostatním, kterým moc nevěřím. Ale co když mají pravdu? A kdo? Zapeklitá, skoro úplně pekelná utázka. Vůbec dnes nevím, kterým věřím.

Ale myslím si, že to tak v příštích bambilionech let nebude nikomu moc vadit a málokdo se bude zajímat o to, komu jsem ano a komu jsem ne a navíc, co.

234       Když 5x nestačí

Mohlo by se zdát, že volně navazuji na předchozí písmenka, ale zdání zase jednou klame. Procházel jsem kolem mužíčka, který měl volně přilepený mob k  uchu a oběma povídá:

"Říkám Ti to po páté. To ti vážně nestačí? To už teda vážně nevím, co s tím."

A zandal si mob do kapsy. Řekl jsem mu:

"Po pětce následuje šestka a pak dalších nekonečně mnoho čísel, pane."

Usmáli jsme se a šli dál, každý svou cestou.

Na doporučení Julie si můžeš také představit ...volně přilepený mop k uchu... (poznámkas autoras)

232       Přemítání       

Bylo mu přesně 25 let. Jeho věk jsem určil bezpečně podle toho, že byl mladý. Přepikoval i zapikoval energií. Běhal po hřišti, jak čamrda po čemkoli. Běhal neúnavně všemi směry, které určovala meruna. I ostatní tak běhali. Krásný sport, když pohyb všech určuje jen malé něco.

Všechno je ale zároveň velice chabé slovo, které se rozpadne ihned, při prvním použití. Například já, když běhám. A nemusím zrovna za merunou. Já mohu běžet například i za ženou. Tak mne ihned po dopadu bolí i údy, které vlastně ani nemám.

Jen pro pořádek:

Za merunou již dlouho neběhám, za ženou stále. Ale všimni si jednotného čísla. Neumím běžet dvěma směry naráz, nejsem totiž rozdělitelný. Natož rozdělitelný nějakým číslem, větším než jedna. Nyní si uvědomuji, že jsem vlastně dělitelný pouze jedničkou a sebou samým a jsem tedy prvočíslo. Být prvočíslem má ve vztahu se ženou jistou výhodu. Sice jen jednu jistou, ale JISTOU psanou verzálkami, čili majuskulemi. Zároveň se mi ale tato výhoda jeví býti výhodou obrovskou. A stává se tedy, přidáním dvou písmenek, jistotou. Žena, pokud jen trochu ovládá matematiku, tak si může také být jistá, že Já, coby prvočíslo, jsem tu jen pro Ni. A tak se vlastně původně Má výhoda stává výhodou Její, což je správně a mělo by se tak stát ve všech možných vztazích partnerských i v těch mimoděložních. Prostě úplně ve všech. Všude by to klapalo, tikalo a naskakovalo digitálně a byl by klid a pořádek.

Teď mne ale napadá, že to není možné, uskutečnitelné a ani reálné. Anebo je?

230       Kominík

Asi v osmé třídě Základky jsem chtěl být filosofem, ale do povinné kolonky povolání jsem uvedl na například od soušky učitelky:

Kominík

Když se na druhý den divila, proč jsem uvedl toto náročné a špindírovaté povolání, odpověděl jsem, že mi to sama poradila. Divila se podruhé. Já se divil, čemu se diví. I ostatní spolužačky a spolužáci se divili. Některéněkteří proč se divím já a ostatní, proč souška. Divná situace. Nakonec se divili i moji rodičové, když jsem jim doručil, coby pošťák psaníčko od soušky, ve kterém jim popisovala tento svůj údiv. Na konečnější nakonec jsem byl i s kolonkou kominík přijat na gymnázium, kterému to vůbec nevadilo. Gymnáziovymu vůbec nevadila spousta záležitostí, a proto mne studium na něm dost bavilo. Nevadilo mu skoro nic, až na výjimky, které se v době, v níž jsem ho navštěvoval, na oficiálních místech až na ty ojedinělé za výjimky vůbec nepovažovaly. Například skorosovětská souška ředitelní, která, jak jsem již psal, hovořila staroslovanskou ruskočeštinou. Ta byla vskutku exotickou bytostí. Vzpomínám si například na její obrovitánské bižukorále, které vláčela na krku. Co by ostatně žena pro krásu neudělala. Ale to jsem jí nyní opravdu zalichotil. Přehnal jsem to, promiň. Ale nemyslím nyní přehnal jen se slovíčkem KRÁSA, ale i se slovíčkem ŽENA. Měl jsem v jejím případě namačkat:

Co by ostatně kisna pro krásu neudělala.

Jakákoli kisna si ovšem marný boj neuvědomuje, i když se jedná v tomto případě o politicky vysoce uvědomělou kisnu. Kisna je kisna. Navždy. A tato byla navíc tak rusofilní, že již od té doby JÁ jsem anti. Ale nejen kvůlivá ní. To bylo tenkrát v pravěku. Ale zůstalo mi to a nyní to podporují naši stále červení a jejich stále rudí v Kremlu.

Co je v srdci, to je v krvi, co je v krvi, to je v těle. A v tom mém zřejmě navždy.

228       Sousedky, sousedi a jejich zvířata

Dnes budu mačkat písmenka o obyvatelstvu kostky v Gagarince v Teplicích – Trnovanech. Až dnes jsem totiž konečně pochopil, že je třeba o nich pár písmenek namačkat. Sice je skoro vůbec neznám, ale určitě chtějí být slavní. Kdy by nechtěl?

Některé domácnosti vlastní pouze zvířata, některé vlastní i děti. Některé vlastní, dokonce vlastní děti. Nebudu jmenovitě vyjmenovávat jejich jména, protože za prvé se KAŽDÁKAŽDÝ jmenuje jinak a za druhé se neustále přistěhovávají noví a odstěhovávají staří. Ale ne věkem, nýbrž pobytem v bytech, které se v naší kostce válejí v každém patře čtyři. I v přízemí jsou čtyři, protože kostka má tvar pravidelné krychle. A za třetí budou a zároveň nebudou slavní, aby jim nepršelo do nosu. Nemám v nich přesný přehled a tím pádem ani abecední pořádek, a tak ani vyjmenovávat nemohu, i kdybych chtěl.

Poznávám své sousedstvo po zvucích, které vydávají jejich šestnáctinky naší kostky či krychle, vyber si. A je to často velmi neradostné, ba přímo odporné a nervy drásající se poznávání. Například začnou-li škěkat či výt psiska nebo mečet kozy a kamzíci. Opravdu jsem na schodech potkal sousedku s kamzíkem. Prováděli zrovna výstup do jednoho vysokohorského bytu, kde bydlí i s manželem a zbylým stádečkem dotyčného kamzíka. Vlastní děti nemají. Ani nevlastní děti nevlastní. Proto kamzík s družinou. I rodinky, které vlastní děti, vlastní také zvířectvo. Děti mají přece narozeniny a mnoho dalších důvodů k oslavám a nákupům se najde. A tak dostávají zvířata. Chvilku je mazlíkují, ale pak jdou lidé do práce a do školy nebo někam jinam a zvířectvo řve na lesy. Na MÉ LESY.

Protože já jsem tu furt a mačkám.

Sousedstvo s delší dobou trvanlivosti poznám dle štítku na rukávech i ve městě, ale rychlokvašky zdravím první jen v krychličce. Než se mi ustálí v mozečku, stěhují se s jinými odjinud zase někam jinam, a tak se ani ustálit nemohou.

Jsou to ostatně všechnyvšichni vývojky a ne, ustalovače.

226       Ještě jsem trochu přemačkal

Jak je mým krásným zvykem. Jestli chceš, budeš si muset zvyknout. Zvykneš si? Já ano. Už jsem si vlastně zvykl. Ještě vlastněji jsem se s tímto zvykem celý zvyklý už narodil, a tak jsem si moc dlouho zvykat nemusel. Vlastně ani pár seKUND jsem nemusel. Když se někdo, v tomto případě já, nějak narodí, tak je prostě narozený tak, jak je jak a nemusí si na nic zvykat.

A kór já. Já se narodil, zvyklý prakticky na všechno. I na to, na co se vůbec zvyknout nedá, protože se to nikdy neopakuje. I na to jsem zvyklý. Fakt, nekruť. Také je možné, že trošičku fabuluji. Připouštím, všechno je možné. Teda všechno ne, jen něco. Ale namačkat mohu cokoli a tedy i všechno. Zase paradox. I kdybych mačkal stále, což bohužel nemohu, tak COKOLI neznamená VŠECHNO a já si myslel, že ano. Cokoli je jen mizivé drobínko ze všechna. Na chvilku jsem podlehl domnění...

A tak nezbývá, než stále přemačkávat myšlenky. Což mne ale baví. Ty, nezdá se Ti, že nadmíru používám shlučení písmenek C O Ž? Budu používat jiná. Např. namísto:

Což mne ale baví.

Napíši:

Brož mne ale baví. A jindy třeba:

Mrož mne ale baví.

Ou i kej, jsem s tím spokojenej, nespisovně, aby se zase rýmovalo.

Zase něco vyřešeno a mé srdce spokojeno. Pochopíš, když namísto což, použiji třeba mrož? napsal jsem schválně znovu, abychom si to všichni zapatovali – "ma" jsem vynechal úmyslně. Patování na grínu je hezčí. Zeptej se golfistek. Golfistů ne, protože to jsou chlapi a já orientačně běhám za ženami. Vždy budu používat už jen ženin rod, pokud NAZAPATUMENU. Tý jo, to je mohutné slovo...

Vždy Ji fejsbůkově probouzím shlukem písmenek:

Holala. Párkrát ho vyšlu a dál mačkám písmenka do Samuela. Po pár vyslaných holala, přidám například:

holala, vstávej

anebo:

jdu vařit k2

právě jsem si vzpomněl

ale namačkám Ti od začátku

Když jsem dnes zapnul mé vědomí poprvé, nemohl jsem si vzpomenout, co jsem dělal včera večer. Létaly mi hlavou myšlenky o bumbání, Samuelovi tím pádem, ale nemohl jsem je dohonit. A nyní jsem ho pravděpodobně zapnul podruhé, nebo lépe namačkám:

Samo se zaplo a já si VZPOMNĚL, že jsem se byl podívat na Michala. Hvězda hrála doma proti Hostovicím. Soupeře jsem si nyní našel na webu, ale to Ti už psát podruhé nebudu, protože jsem to už kdysi napsal... Hvězda sice zase o gólíka prohrála, tentokrát 0:1, ale Michal za stavu 0:0 nalinkoval tak nádhernou přímku těsně nad pravé břevno, že se na to hned musím podívat. Vydrž, vrátím se. Už kopíruji video do písí. Zbývá 6 minut, a tak mohu mačkat a pít kapucína. Mrož dělám stále. Mrož je ou i kej, že?  Důležité je, že mě vyhovuje, a tak se občas vyskytne, když nazapatuji...

Střihám video, a tak nemohu mačkat. Počkej, dočkáš se.

224       Turnaj parlamentů

Na peníze od státu nedosáhli. Všichni mají krátké ruce. Už od narození. A proto bylo jasné, čím se jednou budou živit, když rukama nemohou. Jet na fotbal za své? Poslanci váhají. Ministr financí Mirda Kalousek udělal dvaceti fotbaluchtivým poslancům čáru přes rozpočet - bez státní dotace vyjde každého z nich turnaj v kopané v Soči na šedesát tisíc korun. Hrozí, že účast nakonec "odpískají", řekl on-line deníku TÝDEN.CZ poslanec Igor Svoják z ODS, který tým fotbalistů sestavuje.

"Záleží na tom, jak se rozhodnou kolegové, zda pojedeme nebo nepojedeme. Pokud pojedeme, tak si to budeme platit z vlastních zdrojů, což se nám pochopitelně nechce, protože každý bychom museli zaplatit asi šedesát tisíc korun. Když nepojedeme, tak každému propadne asi dvacet tisíc korun, které jsme již zaplatili z vlastních zdrojů dopředu za přihlášku. Takový je život, nedá se nic dělat,"  řekl on-line deníku TÝDEN.CZ Svoják. I my musíme někdy...

Poté, co ministerstvo financí zamítlo jeho žádost o dotaci na fotbalovou reprezentaci ve výši 650 tisíc korun (ačkoliv rozpočtový výbor sněmovny ji předtím schválil), si neodvažuje uvažovat o tom, že by oslovil nějaké sponzory.

"Kdybychom si sháněli finanční příspěvky od sponzorů, tak to zase budou novináři brát tak, že těm sponzorům za dary něco dáme. Budou vznikat domněnky, že jsme jim něco slíbili a to by bylo daleko horší,"

vysvětlil on-line deníku TÝDEN.CZ.

"Ale na vlastní peníze si přece nešáhneme, nejsme přece blbky,"

Sdělil dále poslanec – fotbalista, spletnuvšiv si rody.

Původně si v Soči chtělo zakopat dvacet poslanců. Kdyby SE tam chtěli zakopat, jistě bychom se jako národ spojili...

"Ale jak to bude po té medializaci, to se uvidí,"

podotkl poslanec. Přesnou sestavu prozradit odmítl - stoprocentně se tak ví pouze to, že se zúčastní všichni tři zakladatelé občanského sdružení Fotbalová reprezentace Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR - Igor Svoják (ODS), Josef Tancoš (ČSSD) a Josef Šenfeld (KSČM). Nikdo z vlády ani žádná poslankyně mezi hráče nepatří a to Svojáka velmi překvapilo, mohli mít družstvo smíšené, jaká mají například ŠACHISTÉKY.

Přípravu na turnaj v ruské Soči, kde se mají utkat parlamenty 25 až 30 evropských a asijských zemí od 16. do 20. května, berou čeští poslanci velmi vážně.

"Dneska jsme měli mít první tréninkový zápas na velkém hřišti. V tělocvičně se scházíme už asi dva roky,"

popsal plán Svoják. Páteční trénink poslanci nezrušili kvůli masivní medializaci, jež fotbalové klání provází především kvůli žádosti o dotaci, ale kvůli výjezdnímu zasedání poslanců za ČSSD. Těch je ve fotbalovém týmu tolik, že by bez nich příprava neměla smysl.

Svoják doufá, že tým nakonec do Ruska vyrazí a nezpůsobí si ostudu.

"Bude strašně záležet na tom, zda budou fotbalové týmy sestaveny z neaktivních sportovců, jak je to uvedené v propozicích. Nemyslím si, že by třeba poslanci z Německa nebo Slovenska měli vyšší šance než my, viděl jsem jejich pupky a někteří mají ještě větší než my"

řekl on-line deníku TÝDEN.CZ.

Je to tradice. Ačkoliv veřejně se o tom příliš nevědělo, zakládání sportovních klubů k Poslanecké sněmovně patří řadu let, a to nejen v České republice. Zakládají a zakládají, hlavně v kantýně.

"Fakt je ten, že na úrovni setkávání evropských parlamentů jsou tyhle sportovní mistrovství celkem tradiční. Já myslím, že to existuje 40 nebo 50 let a Česká republika se toho začala účastnit nějak nepravidelně po tom roce 1990,"

řekl on-line deníku TÝDEN.CZ mluvčí sněmovny Roman Žamboch.

Fotbalový tým v minulosti sestavoval například poslanec Karel Šplíchal z ČSSD. Jak však on-line deníku TÝDEN.CZ řekl, nepamatuje si, že by kdy na reprezentaci žádal o peníze.

"V roce 1997 jsme letěli s panem prezidentem Václavem Havlem speciálem do Bonnu, ale jinak si nepamatuju, že by nám kdy někdo na fotbal přispíval,"

popsal bývalý zákonodárce Šplíchal. Tomu rozumím, já si také nepamatuji, že by mi někdo přispěl na fotbal. Ani na řezané mi nikdo nepřispívá a mám ho také rád. A dokonce velmi rád, při bumbání často sleduji TV-fotbal na velkoplošné.

Na utkání se jeho poslanecký tým vydal například i na Slovensko.

"Ale tam jsme jeli soukromými auty a jedním služebním. Jinak žádné náklady jsme vůči sněmovně nevystavovali, jen benzín jsme platili poslaneckými kartami, což jistě všichni chápete"

uvedl. Ani to nemusel uvádět. Nejen, že to chápeme, ale mohl klidně napsat, že i Ti, co to nechápeme, tak to dávno víme. Uváděl úplně zbytečná slova, kvůli kterým pak vznikají ještě zbytečnější písmenka.

Do míče kopal v minulosti například s bývalým ministrem financí Eduardem Janotou, poslancem Pavlem Plocem, Miroslavem Svobodou nebo premiérem Stanislavem Grossem. Dodnes se několik bývalých poslanců - fotbalistů na zeleném trávníku schází. Sice nevím, kde na to berou prachy, ale fakt nějací občas na pažit přijdou. Všimni si, že pěšky.

Fotbalové utkání má v dolní parlamentní komoře i své odpůrce.

"Vadí mi to, nepokládám to za vhodné k našemu postavení,"

svěřil se on-line deníku TÝDEN.CZ poslanec za VV Petr Skokan. Domnívá se, že zákonodárci by měli věnovat svůj čas jiným aktivitám, než kopáním do míče.

"Když chtějí hrát, tak by si to měli sami platit," poznamenal Skokan.

A já poznamenávám, proč?

222       Bekovka

Jel jsem v trolejbuse MHD teplické. Na jedné ze zastávek začali mládežňovité holčičky a klučíci jedna přes druhého vykřikovat:

"Já vystupuju. Já také vystupuju. Já také vystupuju. Tak já teda také vystupuju..."

Připojil jsem se.

Když jsme všichni vystoupili, řekl jsem jim:

Tak jste mne nakazili, že jsem také musel vystoupit. Řehtali se. Také mne to mile pobavilo a navíc jsem si uvědomil, že poblíž této zastávky bydlí Samuel, a tak jsem ho pozval do Legendy na fobal. Zbylé tři zastávky domů jsem došel po svých. Míjel jsem chlápka v bekovce, s cedulkou pověšenou na krku a hlásající PROBUŤE SE!

Jsem vzhůru každý den cirka od tří hodin ranních a Bekovka mi radí, abych se v půl páté odpoledne probudil. Bekovka má dokonce vytištěný barevný časopis s těmito písmenky. Když prší, má nad svou osobou vztyčený deštník.

Oddaný troubitel vzbuzovací, tento Bekovka.

220       Verdel řekl

Heleďte, rád pozoruji lidi. Pozoruješ někdy někoho, když o tom neví? Stařenku, která sedí v autobuse, děti, jak jdou do školy? Nebo někoho, kdo jen tak čeká? Všimneš si světla, které vyzařují a hned víš, že to není jen tak povrchní vnější podoba, protože se to nemění. Najednou se Ti zdají skutečnější a jakoby živější. Díváš-li se na někoho dlouho, objevíš jeho podstatu.

A v tom jsem málem spadl ze židle, když Džek řekl:

"... kvůli Vám se chci polepšit

větší poklonu jsem si snad nemohla přát

no, možná jsem to kapku přehnal, protože jsem chtěl zabránit tomu, abyste šla pryč."

A jindy, jinde:

"Mohl jsem se nyní válet s nádhernou ženskou a zatím tu trčím s Váma. Nic proti Vám nemám, ale debil, co prodává poslední legální drogu...?"

218       Být či nebýt

"Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má bejt to, co je a nemá bejt to, co není, jak tomu v mnoha případech je."

Jan Werich

Zase jsem si musel jednou něco vypůjčit a namačkat. JEHO slova tato se dají číst stokrát po sobě anebo i vícekrát a můžu jen litovat, že nebyl můj kámoš. Nebo alespoň já JEHO. To by mi také stačilo. Ono by možná stačilo, kdybych žil v JEHO současnosti. Ale raději by stačilo, kdyby ON v této, mé, protože v JEHO nebyly klávesnice a to by se mi nehodilo. Mohl by s námi chodit přehazovat a vlévat.

I když, přehazoval by zřejmě stále jen ON a ostatní bychom vlévali, ale bylo by to stejně báječné.

216       Středověk

Kdyby byl středověk na jednom stálém místě, tak by za chvíli nebyl uprostřed. Čím chvíle dloužejší, tím prostředek nepřesnější. Nastane-li chvíle nekonečná, splyne budoucníkům náš prostředek se začátkem všeho vesmírného. Splyne jim s Velkým pleskem.

Čas je posunovací, a proto se středověk pohybuje a nemůže být na jednom a tutémž místečku. To jsem pochopil i já, který mám kartičku kvůlivá mozečku. Ale možná ji mám proto, že jsem to pochopil. A kdo nechápe, musí chodit do práce. Ještě, že jsem pochopil. Nemám kdy, chodit kamkoli, natož pracovat. I na pivko je třeba si předem se mnou domluvit závazný termín. Samuel by Ti mohl vyprávět, jak ani esemes mnohdy nestačí.

Žiji totiž neustále v kómatu. Skoro nikdy ani já sám nevím, kdy jsem kde. Párkrát jsem si myslil, že vím a v tom jsem se naprosto neočekávaně probral úplně jinde. A stačí malé klimbnutí, kterých mám denně mraky.

A rozlévám pak například po gauči nedopité kafe.

214       Se mi zase, stalo se mi

Se mi zase, stalo se mi náhlé bezvědomí. My, nebo raději namačkám Já, který klimbnu, když se mi nechce a nespím, když bych měl, tak já prožívám občas zajímavosti. Prostě Já, který klimbám nezávisle na čemkoliv a jsem tedy v tomto ohledu naprosto úplně celý nezávislý a tedy svobodný občan mé nezávislé republiky vlastní, tak Já zažívám absolutně boží příhody, ačkoli vůbec nejsem věřící.

Koukal jsem například na televizní duel: FK Mladá Boleslav - FC Baník Ostrava a za stavu 2:0 se mi zase, stalo se mi.  Probral jsem se asi v půl deváté večer a po chvíli jsem pochopil, že jsem doma v obýváku. Kapucín byl studený, ale NEVYLITÝ, čímž mne velmi potěšil a s chutí jsem ho za tuto jeho taškařici vypil. Byl rád, že posloužil k účelu a já byl rád, že nemusím vysoušet gauč. Několik stop, že se tak již v minulosti párkrát dělo, je na něm lupou patrno.

Tentokrát jsem si pamatoval, že jsem sledoval fotbal. Daleko častěji se mi stává, že se proberu a po chvíli pochopím jen to, že jsem doma, a že jsem se také na něco koukal, protože je TýVý puštěná. Co jsem sledoval, lze sice z webu zjistit, ale nedělám to. Více mne zajímá stav gauče, protože se na něm rád válím a i jiné věci na něm ještě daleko raději provádím. Nemám nyní na mysli tamty, i když teď už jo. Já v podstatě ani na nic jiného myslet neumím. Alespoň ne tak toužebně.

Vidělas někdy oči psa, který leží na zemi a kouká, co mu to asi neseš? Žena je nejdokonalejší bytost, kterou kdy jiná dokonalá porodila. A naštěstí se tento proces v dějinách neustále opakuje a mám tedy stále PO KOMPOČEM, PO KTERÉKOLI JAKÉKOLI toužit. Doufám, že se ještě pár let vydrží opakovat a nesrazíme se příští týden s nějakou jinou galaxií. To by mi fakt vadilo. Ženy mne baví, baví mne moc a nejen, když nastane noc. Přes den mne baví třeba na divadle.

Pokud ho teda ovládají, ale pár takových naštěstí znám, a tak se mám.

212       O něco málo lepší mačkání

Já furt něco mačkám. Třeba včera jsem mačkal prsa a to bylo o něco málo lepší mačkání, než dělám nyní. Kristus, co to kecám. Bylo to o strašlivitánsky lepší mačkání. O nějakých milion procent lepší. A když si uvědomíš, že maximální počet procentíků je 100, tak milion je postačující vyjádření. Mačkaná bude možná namítat, že milion nestačí, uvidíme.

Pak znám ještě miliardu, byllion a tryllion, který je na osmnáctou. Jist si ale nejsem a je to myslím fuk, protože si pod těmito hausnumerami, jak by řekl ČechoNěmec, stejně nedokáži představit přesný počet nahých žen. Tak k čemu by mi byly takovéto znalosti? Rovnou si odpovím, že ke sprostému slovu. Jak si chlap nedokáže představit přesný počet nahých žen, je to k němu. Protože to je potom takovýto chlap k tomu samému. A to je k ničemu.

Ale mačkat prsa je boží krása. Ještě božejší je mačkat ňadra, ale to jsem nenamačkal, protože se musí použít shift. Ňadra jsou ale božejší než prsa jak, kdy. Třeba úplně libovolně, dle nálady mé střídavé. Uvidíš, která příště zmáčknu a třeba i s použitím shiftu...

Jo, budu používat shift, protože prsa mohou být povislá, ale ňadra díky shiftu, který podpírá háček, nikoliv. Když jeden podpírá druhý, v tomto případě ňadro, nemůže toto přece viset. Když jsem to pochopil i já, je to pravda.

A pochopili to i výrobci pušapek, kteří také jistě mnohokrát použili shift.

210       Nezahrávej si s dobrem

Ani s bobrem si nezahrávej. Je sice malý, ale žere lidi. On je teda nežere celé, ale krkavou tepínku jim klidně prokousne, vlastně nám ji prokousne. Raději ještě namačkám, že někomu, koho neznám ji prokousne. Psali na webu a jak již, ode mě víš, na webu je jen rechtová pravda. Viděl jsem také video, na němž jeden, velice klidně se procházející bobr náhle, ještě víc nasraně na kameramana zaútočil a ten pak namísto bobra natáčel velice chaotickými a rozmrskanými, předem naprosto nepromyšlenými záběry převážně nebe a vydával u této své činnosti neartikulované zvuky. Na tepnu se mu tentokrát patrně nedostal, předpokládám. Ale nohy mu žužlal zubama určitě, protože sebou nejspíš proto fláknul na zem a převážně tedy rozmrskané nebe...

S bobry nejsou dobry, o kterých chci psát, že je netřeba si s nimi zahrávat. Víš nejde namačkat s bobra nejsou dobra... Nyní vidím, že jde, a tak již pokaždé namačkám, co napadne. Já to vlastně ani jinak neumím. Namačkal jsem proto, aby sis nemyslela, že já neumět česky. Já česky náhodou umět jako prvorozený Čech v mé rodné rodině.

(ve které jsem se narodil – poznámkas autoras).

Nyní mne ale nenapadá žádné dobro, se kterým by se nedalo hrát. Jde si hrát, podle mě, se všema dobrama. Fakt nevím, se kterým by to jít nemělo. Zase jsem se nechal bláhově unést pitominou. Vrátím se zpět na strom, ale ne s vůlí stát se opem, lidoop mi stačí.

Nezahrávej si s dobrem, hraj si raději se zlem. Zlo je cokoliv, co je špatné, nevhodné, nemorální či škodlivé a lépe se s ním hraje mariáš. Jedná se o vyjádření absolutní negativity a odporu. Je protikladem dobra a součástí základního protikladu vůbec. V mnoha kulturách jej symbolizuje smrt, zatímco dobro život. Centrem zla je peklo, jeho vládcem pak Lucifer nebo Satan. Odtud zločin, zloděj. Centrem dobra je tedy nebe a jeho vládcem pak Bůh nebo Kéžbík. Odtud počin, policajt. A tito dva se stále honí. Jen zloděj to nedělá tak často, protože musí stále něco krást a nemůže si hrát s kýmkoli na babu. Ani s policajtem, i když sympatickým. Dřív, před jistým rokem, když byli policajti podobní trávě, tak mi sympatičtí nebyli. I když potvrzováci vyjímali plavidlo.

Dnes mi již sympatičtí jsou, protože nám doma pomáhají uklízet bordel a venku nás chrání.

208       Lhotka

"Ujel jsem dnes 21,43 km na kole a vybuchuje mi prdel, vybuchuje bolestí. Tak mám nyní dvě, svou a kolem obalenou ještě jednu, nateklou.

ježiš

musel jsem to napsat vulgárně, protože to fakt není žádná prdel

ty jo, tak to si najezdil dost

na mě teda hodně km

jel jsem do Přestanova a pak, představ si to, zase domů a předtím k Davidovi na oslavu jeho narozenin, dodatečnou.

Jel jsem se do Přestanova, na místní fotbalový pažit mrknout na Samuelem vypartnerkovaného Michala, syna Dáši, který nastupoval ke druhému mači za chlapáky Hvězdy Trnovany. Celou cestu se na mne aprílové počasí tvářilo sice zamračeně, ale ještě po mě kapkami neházelo. V momentě, když jsem na hřiště dorazil, tak ale spustilo, že jsem se ocitl v obavě o odehrání zápasu. Nakonec se nebíčko smilovalo a pro celý zápas i můj návrat úplně zmodralo. Domácí zvítězili 3:2, ale již se těším na dvd, které vyrobím, protože Michal, středobod mého cyklistického výletu hrál fantasticky.

Málem jsem před chvílí potřetí zemřel. Vlastně nyní stále ještě umírám. Dřív nebo později se mi to jistě podaří, ale zemřu určitě na následky tohoto výletu. Nevzal jsem si totiž speciální cyklistické hadráky, které obalují prdelku silnou vrstvou měkoty, ale pouze vysloveně trapně tenké boxerky.

V pravěku jsme jezdili do Lhotky u Mělníka k Lojzovi na chalupu. Když jsme jeli poprvé, tak se Lojza rozhodl, že pojede s Jordym a se mnou na kole. Bydlel tenkrát v Lovosicích. Vyzvedli jsme ho a po ujetí asi 1,5 km se naprostým vyčerpáním celého organizmu zhroutil, sedl si u krajnice na zem a plakal. Řekl nám, že až se vybrečí a odpočine, pokusí se kolo dotlačit zpět domů, nastartuje Fiata a dojede za námi. Tak se také stalo.  Užili jsme si lehce alkoholický, pivní pátek a sobotu a v neděli jsme s Jordym dopoledne vyrazili, směrem na Teplice. Na radu, kohosi velice chytrého, jsme na úpatí Středohoří odbočili doleva na neznámé vesnice, z důvodu vyhnutí se cyklisticko-horolezeckému výstupu. Pochopitelně jsme zabloudili a celkově tím pádem najeli 147 km, oproti obvyklým 96i.

Ten den jsem úplně zbytečně poprvé ve svém životě zemřel.

206       Proč vlastně

Jižní skupina severoamerických badatelů se po čase zabývání různými projekty rozhodla, že se bude věnovat otázce:

Proč Ji vlastně potřebuji.

Po několikaletém, intenzivním studiu mé domácnosti u mě doma, dospěli dospělí vědci k těmto závěrům:

Špinavý koberec, špinavá podlaha, špinavé nádobí, špi... aby to nemuseli do elaborátu vše uvádět, napsali závěrem odstavce, že prakticky vše, co bylo předmětem studia, bylo a je špinavé. A když náhodou ne, tak alespoň ležící pod velice silnou vrstvou napadaného prachu. Pracovali v rouškách a kroutili hlavami z jedné strany na druhou, jak tu já mohu volně pobíhat bez ní. V nestřežené chvíli mi jeden z nich lupou prozkoumal i nos.

Ten po té kroutil hlavou, namontovanou na jeho krku, nejvíc.

204       Obezitozní tlustota

Následoval jsem Jany pokus, inspirovaný jakýmsi kecákem z webu, několik let nejíst. Přetékal jsem  odhodláním, elánem a nadšením, které mi vydržely celých patnáct minut. Pak jsem něco slupnul ke Kapucínovi, přehodnotil celé své nadějné snaženi a pevně jsem se rozhodl, že bude stačit, když nebudu zpočátku pouze večeřet. Což jsem opravdu vydržel i ve večerních hodinách, kolem kterých obvykle pěchuji. Těsně před půlnocí, jsem ale sežral půlku ledničky, i s jejím obsahem. Uzavřel jsem Kapucínem a čokoládou.

Krátké zhodnocení:

Při půstu, drženém asi tak sedm, nebo nevím kolik hodin, jsem ztratil na váze přibližně dvě deka. A těsně před půlnocí jsem je opět našel i spolu s pěti dalšími kily.

202       Upaloval dokument

Raději nechci vědět jak inteligentní výraz jsem vysílal z tváře do svého okolí, když  jsem sledoval pořad na Čt 2 o rádiových Lalocích, superhmotných Černých dírách, největších Černých dírách – Kvazarech a největších hvězdách - Červených veleobrech. Komentář namluvil velice příjemný hlas jistého strejdy hereckého. Myslím, že se jmenuje Alfréd Strejda, nebo tak nějak. Ale nechci ho urážet, opravdu mi jeho hlas zněl moc příjemně a připadal mi i velice fundovaný. Jen si nemohu vzpomenout, že se strejda jmenuje Strejček. Komentoval tak fundovaným hlasem, že si myslím, že se o vesmír určitě zajímá. Třeba jako můj spolužák ze základky, Láďa Barák. Láďa pro Tebe nejspíš není ničím významný, ale o vesmíru ví hodně, a tak si zaslouží zasunutí. Neboj, nyní myslím sem, do povídky. I když zasunutí, kterés myslela, si jistě zaslouží také. Samozřejmě do skulinky jeho partnerky, která ochotně skulinku k tomuto účelu nachystá. Všichni si zasouvání do připravených skulinek zasluhujeme. Až samozřejmě na ty, KTEŘÍ si ho v žádném případě nezaslouží.

Paradoxně TITO zasouvají nejčastěji, aniž by je to zajímalo. Paradox je paradox. Ledaže bych se mýlil. To by se pak jednalo o velice paradoxní situaci a tedy o ještě paradoxnější paradox. Raději už přestanu, abych se nezakroutil třeba do korkového špuntu.

Ty, musím Ti napsat něco, co sem zdánlivě nepatří. Mám nyní u sebe doma takový randál, že se to nedá v baráku vůbec vydržet a trpět. Divím se sousedům, že mi nestrkají ježky pod koberec, třeba. Mladá sousedka vyhrává, jako kdyby jí někdo škrtil uši nebo nějaké jiné orgány. No a já ty její songytalki upopíkovaný nemůžu pouštět do mozku, a tak je přehlušuji mými songy, jakoby mne ten samý NĚKDO škrtil to SAMÉ, co Jí.

Když ji potkám na schodech nebo na střeše, nebo třeba i někde jinde, tak se na mne mile usmívá. Ale začíná se mi v mozku utvářet seskupení, že se jedná o úsměv JEN POČKEJ...

Když čučím na kopalováky do míče, tak nemám vůbec šanci slyšet komentátora. Takový jsem chudák.

Co s tím? Zabít a zahrabat?

200       Triola

Jeden z oceněných billboardů. Autor: Triola

Horní Jiřetín - Český výrobce spodního prádla, společnost Triola, získala v minulých dnech třetí místo v 21. ročníku prestižní soutěže o nejkreativnější českou reklamu, Louskáček 2013. Na reklamě je detail ženského dekoltu s odhalenými prsy, které nadnášejí barokní andílci. Na druhé reklamě je detail zadečku, který andílci podpírají. Fotografie jsou doplněny sdělením, že firma pečuje od roku 1919 o české národní bohatství. Společnost má jeden ze svých závodů také v Horním Jiřetíně na Mostecku.

"Jsem velmi ráda, že si náš odvážný reklamní vizuál odnáší z tak prestižní soutěže vavříny. Využili jsme jej nejen v outdoorové reklamě na billboardech, ale také v síti našich prodejen a v printu," vysvětluje Michaela Barochová, vedoucí oddělení vývoje a marketingu Triola Underwear.

A já jsem velmi rád, že jsem jejich odvážný vizuál zaregistroval, protože jsem známý lezec horních výškových táborů a udělím firmě cenu APV, až budu nějakou v budoucnu udělovat.

V minulosti jsem pracoval v reklamně a měl jsem svou práci rád, ale drtivá většina současných reklam mě odpuzuje.

Péči Trioly o České národní bohatství velice vítám a přeji Jí hodně prodaných kousků ženského prádélka.

198       Krtek existuje

Vědci zjistili, že krtek opravdu existuje:

Šel totiž chlastat spolu s dalšími krtky, se kterými se právě kámošil. Popíjeli, pokecali, zahráli lízanej a debatili. Když je hospoda vyhodila, protože už byla utahaná a chtěla jít spát, tak tento krtek, který se jmenuje Dušan a má dnes shodou okolností svátek, tak tento Dušan nabral opačný směr, než kterým se do pabu prohrabal. Směr tedy nabral správný, jenže si odpoledne zabouchl dveře, zapoměl doma klíče, a protože má na dveřích kulatou kliku, musel volat vědcům. Těm se díky tomu povedl fantastický objev.

Ještěže si zvířata občas zabouchnou dveře s kulatou klikou a mají v hlavě piliny. Piliny a číslo na vědce. Mám obojí také, ale volat jsem jim zatím ještě nemusel. Ale stal se mi kdysi tak trochu APAKNAOPAK. Vyrazil jsem do města a v jistém bodě na plánku města jsem zjistil, že mi šňůrka závěsná, která mi má čouhat z kapsy, z této kapsy nevlaje. Zacouval jsem tedy po stopách až do Gaga, zazvonil na sousedy z přízemí, aby mne vpustili přez kulatou do společné kostky. Vyšplhal do druhého patra a šňůrka závěsná visela od klíčů, zabodnutých do bezpečnostní závory.

Naštěstí jsem, i přes dostatek pilin, zamkl jak pod kulatou, tak na závoře a nemohl mne tedy nikdo vyloupit.

196       Přihodili se mi Podivní Ptakopyskové

První

Potkali jsme se s chlapem. Zdálky se na mne usmíval. Já jsem se lehce mračil a celkově jsem tvářil výraz přiblblý. Při vzájemném míjení se, mne pozdravil. Zdvořile, ale naoko udiveně jsem mu opětoval a dodal, že jej nemám v kartotéce. Také mne ve své neměl, takže jsem vyhrál třeba 5:0.

Druhý

Odcházel jsem z bankovního jednání a zeptal jsem se paní klientského pracovníka,

(holky v bance mají na vizitkách uvedeno, že jsou chlapy, poznámkas autoras)

jestli už si můžu zapnout mobil. Řekla mi, že ano. Na to jsem se zeptal, zda opravdu mohu a zda mne nazastřelí příslušník ostrahy, když na mne mobil začne hulákat, že mi někdo volá. Pokoušela se mne ujistit, že opravdu po mě nikdo střílet nebude, ale nepovedlo se jí to. Myslel jsem si totiž, že je tento příkaz platný kvůlivá tomuto:

Když budu mít v bance zaplý mob, tak v momentě, kdy mi smluveně zavolají kumpáni PATNÁCT prozvonění nebo jiný předem smluvený počet a já si pomalu smluveně lehám na podlahu, protože za PATNÁCT seKUND začnou létat kulky...

Tak PROTO jsem byl přesvědčený, že je to PROTO.

Třetí

Motoristé už od jejího zprovoznění, nepojmenované benzinky v Teplicích, tankovali litr benzinu za  čtyři koruny. Snovou cenou je potěšil provozovatel stanice, jenž se spletl.

Překlep vznikl v neděli při zadávání změn v ceníku do počítače. Majitel čerpací stanice zadal chybu a už to bylo. Zpráva o benzinu za vpravdě akční cenu se rychle rozkřikla v širokém okolí a před benzinovou stanicí se vytvořila dlouhá fronta. Až po zhruba hodině si šéf benzinky chybky všiml a uvedl vše do pořádku.

Mezitím si ale stačilo natankovat palivo za hubičku velké množství nadmíru spokojených kroutičů volantem.

194       Snímání posmrtných masek

Půjčil jsem si od Martina Tomáška:

Snímání posmrtných masek pro odlévání nových ksichtů nastupující generace.

Tak zní celé vypůjčení. Nešlo si nepůjčit. Vstalo mne z gauče a od Kapucína a to je v mém případě sakra drzá vylomenina. Kdo zná můj vřelý vztah ke Kapucínovi, ví o čem píši. Martin je ale iluminační Božík. Nejiluminačnější, kterého jsem zatím potkal.

Jednou jel v noci domů taxíkem, kterému vlály otevřené zadní dveře, protože mu nikdo nedokázal jeho trčící nohy ohnout dovnitř. Prostě Božík. Ale aby mu nepršelo do nosu je jeden Božík, který je ještě větší a vyšší. Tento Božík je můj Kéžbík. My, kteří víme, víme. JÁ, který vím, tak vím – to se mi lépe píše a vzápětí i čte.

Pozval jsem se k Mártymu do Ateliéru. Upekl či usmažil nám Costa Ricu Tarazzu. Nádherně voněla a Márty si k  ní ještě zapálil svou dýmku, jejíž vůni mulijuli. Nádherně se v této směsi popíjela Ricová Tarazzu.

Odlévání nových ksichtů nastupující generace si představit dokáži, ale snímání posmrtných masek? Doufám, že mi předvede, protože to mne ... eminentně.

... = za jí má (poznámkas autoras)

eminentně = eminentně (poznámkas autoras)

Poznámkis autoris mne bavís a bude jich tedy v budoucnu přibývat. Pokud nezapomenu...

Také mne baví třeba poslat Maila:

johA Julie,

v příloze posílám přílohu a líbám Ti celou první i druhou nohu.

APV

Fakt mě toho hodně baví, ale vše má svůj čas. A ten, když vyprší či odprší, tak už dále neprší a může svítit sluníčko, což je o mnoho čokolád víc a tedy mnohem sladší. Sice se nyní jeví žluté a tedy citrónové, ale čokoláda je čokoláda. A když k ní piji Kapucína, je i sluníčko hnědé. I když stále hřeje, protože nemá žádný vypínač. A protože právě nesvítí mraky, tak hřeje a v tuto chvíli velice citrónově, i když já zase náhodou piji Kapucína. Čokoládová střídá citrónovou a pak naopak. Líbilo by s mi napsat dohromady a verzálkama:

APAKNAOPAK

Nové slovo, které když nezapomenu, budu často používat, protože se mi zdá líbit se hezky a  ještě k tomu fantasticky. Musel jsem ho šupnot jednou bez O a podruhé bez U, přímo doprostřed řádku, protože tam se mu hoví nejlépe.

Ale právě jsem si vzpomněl, že naši místní poldové nejsou žádní hlupáci, protože si řekli po jednom ohníčku, ke kterému byli přivoláni:

tenhle člověk nevzplanul sám od sebe, takže:

NĚKDO HO ZÁPÁLIL.

A když si naši a ještě k tomu místní poldové cokoli řeknou, tak se toho drží, jako husa flusu, po kterém jde i pes, protože se ho chce také držet. Ale husa chytře roztáhla křídla a pes na flus nevidí, a tak zklamaně odchází štěkat někam jinam.

Poldové ale hasí, dokud ohýnek neuhasí. A protože přijeli do pár seKUND po škrtnutí a bystře si všimli, že TENHLE ČLOVĚK stále ještě drží zapalovák a připaluje si, vlastně se, tak si také bystře začali malovat výsledek celého ohnivého činu. Ale ještě předtím si ZASE JAK JINAK, NEŽ BYSTŘE všimli, že mu ještě nehoří uši ani pusa, a tak se ho zeptali:

"Zapálil ses sám? A když odpovíš jo, tak odpověz i proč?

Jo, ale proč vám neřeknu. Je to tajné.”

A protože poldové vědí, že když je něco tajné, tak je to tajné, nechali ho dohořet.

192       Když chci jo, tak jo

Když chci jo, tak jo a když ne, tak ne. Občas se stane, že chci jo a nastane ne. Občas se tak děje vlastně stále. Dalo by se tedy napsat, že občas rovná se furt ne. Pak ovšem neplatí, že když chci jo, tak nastane jo a když chci ne, tak ne. Čímž jsem začal a Ty už víš, co jsem napsal kdysi o moudré větě někoho moudrého:

Že první slovo platí, druhé leze z kalhot.

Takže zase teda platí, že když chci jo, tak zase jo a když ne, tak zase platí ne. A jsme tam, kde jsme byli. Teda JÁ tam jsem. Teda já jsem vlastně tady. Ty jsi tam. Takže oba jsme někde a to je správně. Jinak to ani nejde.

Jiná situace nastane, chci-li něco konkrétního. To už pak záleží.

Chci-li třeba papat jídlo, záleží na obsahu lednice. Chci-li třeba papat písmenka, záleží na obsahu knihovny. Chci-li třeba papat ženu, záleží na obsahu každé jednotlivé ženy. A tady bych se rád povinně zastavil.

...

Stačí, pokračuji. I když každá žena obsahuje především ČTYŘI nejzajímavější záležitosti, kvůli kterým po nich šílím. Vyjmenuji písmenkově:

O          B          L          I           Č          E          J

P         R          S          A

N         O          H          Y

Z         A          D          E          Č          EK

Obsahuje samozřejmě spoustu dalších součástek, aby držela pohromadě, ale tyto čtyři jsou nejpředevšímovější. Samozřejmě zase záleží na obsahu těchto čtyř. Musejí se mi tyto ženiny součástky moc líbit, abych... Přeci nebudu šílet, když se mi nebudou. I když, také by se dalo šílet, ale úplně jiným způsobem.

A ten se mi popisovat nechce, protože ne.

190       Vykradl jsem divadlo

Vykradl jsem divadlo, vykradl jsem Divadlo na Prášky:

Skupina vdaných žen byla na semináři s tématem:

"Kolik lásky je ještě ve Vašem manželství?”

Nejdřív každá dostala otázku, či miluje svého muže? Všechny odpověděly ano. Kdy jste mu to řekli naposled? Některé odpověděly dnes, další před pár dny, jiné že už si ani nepamatují.
Pak ženy dostaly za úkol poslat manželům SMS s textem:

"Miluji tě, miláčku!”

A tady jsou vybrané odpovědi manželů:

"1. Kdo je tam?

2. Proboha, co se deje?!

3. I ja Tebe. (ten byl jenom jeden)

4. A toto je zase co? Zase si poskrabala auto?

5. Co to ma být? Nechapu, o co Ti zase jde...

6. Nevim, co jsi udelala, ale tentokrat Ti to uz neodpustim.

7. ???

8. Nehraj to na mne, rovnou napis, kolik chces.

9. Zda se mi to?

10. Az zjistim, komu ta zprava mela byt poslana, garantuju Ti, ze ho zabiju.

11. Pekne jsem Te prosil, abys uz vic nepila. Jak s tim neprestanes, definitivně Te opustim.

Toliko krádež, kterou jsem musel vykonat. Už se ani nedivím zlodějům. Když musí, tak se nedá nic jiného dělat, než páchat. Jen mají menší nevýhodu, že si půjdou s jistou pravděpodobností sednout. Já nyní sice také sedím, ale za nic.

Zajímá mne, po kolika týdnech manželství byly jednotlivé ženy do skupiny lapeny. A také o jaké ženy šlo, o jaké jednotlivé kousky. Jak byly krásné a jak inteligentní. Vlastně mne zajímá jen stupínek inteligence, protože krásné jsou všechny. Stupínek inteligence mne zajímá vždy. Ještě uvedu na pravýho Míru a přiznávám se bez mučení, že hlavně se mi žena stejně musí především hodně moc líbit. Ale pak hned nastupuje stupínek. On ani nic jiného dělat nemůže a také nedělá, je-li opravdový. Nebo lépe:

Já si na něj stoupnu a rozhlédnu se. Je-li holka inteligentní, tak to MOŽNÁM POZNÁM. Ze stupínku to poznám lépe, poněvadž je z něj lépe vidět, jsme-li malí a holka zapeklitá. A to jsou všechny. Alespoň ty zajímavější. Ty nejzajímavější jsou ale také vůbec ty nejzapeklitější. Chci je nejvíc, protože jsou nejlepšejší a je s nima prča. Ještě, že jsem se trefil do "er”...

Dle odpovědí si myslím, že se u všech ženušek nejedná o týdny, ale o léta, jinými písmenky o roky.

Budu mít určitě na závěr otázku na okraj, ale napíši ji nyní, abych na ní nezapomněl:

Má vůbec žena SVÉMU muži říkat, že ho miluje? Nemělo by to být naopak? Ne, že by mu měla říkat, že ho nemiluje, ale že by muž měl říkat, že ON JI ANO?

 A dá se odpovět na otázku, která končí slovy:

... kdy naposled? Může na ní odpovědět žena, stále ještě vdaná? Co když mu to večer chce zase jednou říct? Složitější problematika, než jak se mrška tvářila na začátku... Ale dobrá, baví mne. Co Tebe?

Doufám, že ou i kej, a tak již jen chvíli pokračuji:

Otázka soužití i souložení jsou otázky nejkrásnější, co se nám do určitého věku, než zemřeme, dají položit. A klidně i na semináři. Velice rádi, rády je zvedneme, pokud víme jak.

I po letech, možná...

188       Obezitózní tlustota

Všichni budeme jednou tlustí. Vlastně my už ne, ale ti hubení také budou. Předevčírkem nebo později. Ale budou také, jednou určitě. Když už všichni, tak každý a také všechny a každá. Já si klidně počkám. Mám času, jako klasy hus. V nakupovácích je strašná spousta žrádla a z toho jsou pak krásná sousta labužníčkového papání, které ŽEREME, ŽEREME, ŽEREME, ŽEREME, ŽEREME, ŽEREME A ŽEREME. Žereme jsem musel napsat 7x, plus nyní jednou, abych vysvětlil proč:

protože ze sedmi chodů se skládá náš jídelníček. Ze sedmi hlavních chodů, mezi nimiž si také, sem tam, něco malého, ale i velkého zobneme. Nekladu překážky, vždyť jde o život. Dle chuti a pachuti či hladu a nehladu, škroukání, kručení anebo skučení. KAŽDÁÝ (každá, každý) dle toho, co MUÍ (mu, jí) bříško vykouzlí a mozek ihned zaregistruje a šáhne po šanonu, aby věděl, co má dělat. Ještě, že má v šanonech pořádek. Je na pořádek zvyklý už malinkého vajíčka. Vlastně až od oplozeného. I když to asi né, ale už jsem to napsal a jak už víš, gumovat se nedá. I neoplozená mají šanony, i když mozek také ještě ne. V tomto krásném ČECHY MÉ má všechno šanony. Přece je nevyhodíme, když jsme tak dlouho budovali. A zase začneme. A nebude to, možná, dlouho trvat.

Ale vraťme se k tlustoprďáckým lidičkám, tedy k nám, později všem. Vím, Ty se nyní vrátit nemůžeš, protože papáš, ale my, co se nacházíme mezi chody, ještěže jsem napsal malýho céčáka a nepřipsal k začátku ZÁ. Tak my, kterých je pokopitelně řádově mnohem méně než JICH, se vrátíme. Ty, KTERÁÝ papáš u monitoru, můžeš také. Ale Ty, KTERÁÝ u knihy, okamžitě dodlabej!!! Anebo se už nevrátíme, protože já:

Vím, že žrát se musí, ale mazej k monitoru!

Nedávno jsem následoval Jany pokus, inspirovaný jakýmsi lhářem z webu, několik let nejíst. Přetékal jsem  odhodláním, elánem a nadšením, které mi vydržely celých patnáct minut. Pak jsem něco slupnul ke Kapucínovi, přehodnotil celé své nadějné snaženi a pevně jsem se rozhodl, že bude úplně stačit, když nebudu zpočátku pouze večeřet. Což jsem opravdu vydržel, ale pouze do večerních hodin, kolem kterých obvykle pěchuji. Těsně před půlnocí, jsem sežral půlku ledničky, i s jejím obsahem. Uzavřel jsem Kapucínem a čokoládou.

Krátké zhodnocení:

Při půstu, drženém asi tak šest hodin, jsem ztratil na váze dvě deka. A těsně před půlnocí jsem je opět našel i s pěti kilama.

186       Čárka na začátku věty

, v jeho stínu stále cosi probíhá. Zazvonila.

"Promiň, lásko, průsr bez É, nejsem doma.”

Mazal jsem rychle dolu, aby neodešla. Klidně tam stála a nervózně přešlapovala. Otevřel a vlepila mu. Běželi nahoru, protože čas je relativní malá mrcha a ne nafukovací balon.

Jooooo, kdybych tak mohl nafukovat, pomyslil jsem si. Ale to by pak mohl každý a jak by to pak na chudáčkovi vypadalo. Jeden by nafukoval a druhý vypouštěl. A co ty další? Každý by se nějak činil a nešel by odpočítat SILVESTR. Na světě by byl BORDEL s velkým B a né pořádek s malým p, jaký panuje dosud. Jdu uvařit Kapucína. Píši ho s velkým K, protože si to zaslouží, ale už jdu, aby moc dlouho nečekal.

Nemá to rád.

184       Tabu

Jmenoval se Roman Šmulcr a uváděl chvíli pořád, pořad s názvem Tabu. Vím, že se jmenoval Šmucler, ale Šmulcr se mi líbí víc. Dnes už není nic Tabu, ledaže by ještě něco bylo. Tak třeba:

Když jsem psal, jak jsem se probudil ZMRDLEJ, tak jsem se fakt zmrdlej probudil a byla mi zima, ale jak jsem ono slovíčko ještě ani nenapsal a teprve SE BLÍŽILO SE, hned jsem myslel na mrdání. Ale na mrdání se ženou, kterou miluji, takže nejde o sprostotu. Jde samozřejmě o nahotu, ale slušňovitou. Když mrdáš s prostitutní kurvou je to sprosté slovo, celá tato věta je tedy velmi sprostá a píši jí velice potichu. Nejsem přece žádné prase. Napsal jsem, když mrdáš, což znamená TY a ne JÁ. Takže v tom případě jsi prase TY a ne JÁ, i když to napíši. Teď mne ale napadá, kdo to má pak, kurva, číst? Hele, nejedná se o Mateřídoušku. Jsme dospělí lidé. Dobře jsem dospělí liD a můžu si dovoliD psát slovíčka tak trochu, vepřového původu.

Stejně je vše paradoxitózní. Živý vepřík smrdí jako prase, ale vepřík na talíři voní krásně. Takže, když mrdáš s prostitutní kurvou jde o sprostotu, ale když mrdáš s milenkou běží o krásnotu. Ber to tak, že všechna slovíčka jsou v určitém významu sprostá a v jiném ctnostná. A nechtějí Tě urážet. A tak je klidně čti a neohrnuj nos. Hlavně ale neohrnuj stránky ani monitor. Nemusíš ničit techniku, když JÁ napíši zdánlivě sprosté slovíčko. Víš co jich ještě napíši?

Hodně. Znám jich sice dost málo, ale napíši hodně. Když nějaké znát nebudu, tak ho vymyslím. A bude ještě sprostější, to mi ani nemusíš věřit. Stejně bude. Sprostá slovíčka do povídky patří. Jako jahoda do kompotu či meruňka do knedlíka. Ale když budeš chtít, klidně je přeskakuj. Mě to fakt vadit nebude a budu Tě i nadále mít stejně rád. Anebo mě vůbec nemusíš číst. Víš přece, že co oči nevidí, zadnici nepálí.

Vzpoměl jsem si nyní na moudrou větu někoho moudrého:

První slovo platí, druhé leze z kalhot.

A proto, když napíši sprosté slovo, tak se přeci nebudu hrabat v kalhotech.

182       Tak to je hochu, nemrmlej

Jestli dnes žije nějaký Richard, tak Ať žije. Ale jen dnes a to do půlnoci. Protože od půlnoci už musí žít Ivana. Tak to je hochu, neškemrej. Buď rád za dnešek, nebo Tě nechám vyškrtnout a už si neškrtneš. A nemrmlej.

Můžeš protestovat, manifestovat v průvodu, klidně i s transparentem či mávátkem, ale nemrmlej. Mrmlání nesnáším. Není ti rozumět a pak vím hovno, s čím nesouhlasíš a co navrhuješ. Ve jménech a oslavách mám rád pořádek a né mumraj. Každý by si pak slavil, kdy se mu zachce a jak by to vypadalo?

Blbě. Věř mi a nemrmlej furt. Žádný Richard, krom Tebe, nemrmlá. Protestuje, manifestuje, transparentuje, mávátkuje, ale nemrmlá. Jen Ty furt nedáš pokoj. Tak s tím přestaň nebo Tě nechám utratit. Ještě je tu jedna možnost. Že totiž budeš mé nařízení ignorovat a žít si klidně až do smrti.

V tom případě si klidně mrmlej, ale bacha na Ivanu!

180       V českém řeznictví našli v mase z Polska celého Poláka

Na český trh se dostalo koňské výsekové maso z Polska, obsahující celého Poláka i z botama. Jednalo se o chlapa, pocházejícího z českého příhraničí, což detektivové zjistili podle bot české výroby. Zcela jasný důkaz se vynořil ihned po celkovém osprchování dotyčného a na botách již šlo přečíst Made in. Celkový počet podobných případů v ČR tak vzrostl na osm. Nešlo vždy jen o Poláky. Do celkového počtu případů, vlastně do masa, byli přidáni i tři Češi a jedna Slovenka.

Polské koňské maso tak obsahovalo 10,5 kilogramu lidí na jeden kilogram masa. Unijní legislativa přitom netoleruje v potravinách žádné množství lidí.

Je třeba, aby se lidé, kteří ještě nejsou v mase obsaženi rychle tímto problémkem zabývali a vyřešili ho dřív, než tam budou.

178       Tajná operace

Jedná se o velice tajnou záležitost, nadnárodního významu, takže nemohu skoro nic prozradit. Ximálně pár písmenek, ale opravdu jen dvě. A to:

Velké B a malé b.

Ale to je tak vše, co ze mě dostaneš. Leda bych byl mučen. To mi pak stačí málo. Vlastně se stačí jen lehce zmínit o jakémkoli druhu mučení a prozrazuji a žvaním a žvaním a žvaním. Já ostatně žvaním, i když nic neprozrazuji. Pár let jsem nežvanil, tak doháním. Žvaním stále, né-li pořád. Ještě se mi líbí slovíčko FURT, takže žvaním i furt.

Včera jsme se konečně propojili. Přišel jsem do Antíku a už tam byli dva Šlauši. Vrchní Šlauch Martin a frontchlap ANI RYBY ANI FIŠE, Pavlik. Martin není číšník, ale na jeho hlavu dopadne první kapka, jde-li celá skupina Šlauchů a Šlaušek od někud, někam jinam, bez deštníků a zrovna začne pršet. Tentokrát jsme šli do ČERNÝ KOČKY, protože v Antíku nečepovali, ale nepršelo. Částečné propojení rozhodlo, že se půjde pít. Hodilo se mi to do obchodování. Celou cestu jsem si přemítal i promítal, že mám chuť a nebyl jsem si jist, zda se mi PO, bude ještě chtít.

Z Antíku bylo přítomno celé obsazení Divadla na Prášky. Jmenovitě vyjmenuji tato jména od nejmladšího jména po chlapa: Jana, Petra a Ota. Ota teda nikdy nehrál, ale je chlap a zná historii. Propojení bylo velice příjemné. Jana četla na mé přání svou SLOHOVOU PRÁCI a Martin měl po té, co dočetla a dochechtali jsme se, SLOHOVOU ŘEČ. Všichni jsme se příjemně bavili. Hodnotím známkou 1, slovy JEDNA.

Ale nemysli si, propojení není tou tajnou operací z názvu. Nikdo mne nemučí, tak přece nebudu nic prozrazovat. Připomínám bez mučení, že bez mučení jsem Hrdina s velkým H. Ale nyní se tak trochu obávám, že budu umučen, či popraven. Již nyní je totiž TAJNÁ OPERACE tajná i pro mě. Nepomáhá ani Velké B a malé b. Vím, že jsem věděl, ale už nevím, co. Jsem v pytli, ale zatím je mi dobře, protože jsem tu sám. Žádný mučitel na obzoru ani v průzoru pytle se nikde nenachází.

Ale vůbec mi dnes neschází, protože se mi nechce hrdinovat. A už vůbec se mi nechce žvanit. Teda zatím. Protože zatím mačkám, což mne baví ani nevím, jak víc či míň než žvanění. Mám v této otázce temno a je mi to jedno i fuk, proto se nesnažím vyluštit, vyřešit, zjistit a ani nakonec rozhodnout a namačkat. Vidíš, temno je temné a mám jasno, že tak bude i nadále. Kdybych kdykoli v budoucnu namačkal cokoli jiného, tak to bude tak. Protože, co nyní platí nafurt, tak zaprvé nafurt neobsahuje stejná písmenka jako stále, donekonečna ani pořád a i kdyby obsahovalo, tak rozhodnuli se kdykoli, že to nebudu respektovat, tak to respektovat nebudu. Já když se rozhodnu, tak se rozhodnu a jsem rozhodnutej. Sice kolikrát nevím pro co, ale jsem. A rozhodnutá váha, to už je nějaká váha. Tuším, že nějakých 82 kilogramů.

Jo, je to tak, byl jsem hupsnout a potvrzuji.

176       Chobotnice

Běžel jsem na Čété 2 s dokumentem o chobotnicích. Umístili jí do plexikrabky s jediným otvorem, majícím průmer 6 centimetrů. Právě 6 centimetrů má, holka jedna, vzdálené jedno oko od druhého. Během pár seKUND našla dírku a protáhla první chapadlo. Po té protáhla i všechna ostatní chapadla. Nakonec zmenšila hlavu a byla na svobodě.

Po té pokusníci zmenšili dírku na 4 centimetry. Chobo jen změřila chapadlem a vzdala se.

Druhý experiment pokusníci vymysleli takto:

Dvě plexikrabky vedle sebe. V jedné zkušená Chobo a ve druhé Elévka. Pak umístili Krabíka do nádržky se třemi vstupy. První lehce prošťouchnutím, druhý pootočením a třetí vůbec. Nádrž, rozdělená plexi. V jedné části zkušená Chobo, ve druhé naprostá elévka. Elévce pokusníci vložili nádržku s Krabíkem. Vůbec si nádržky nevšímala. Pak zkušené, která po velmi krátké chvilce Krabíka smsla. Mezitím se Elévka jakoby dloubala v nose, ale zkušená ještě ani nezačala trávit a Elévka už měla svého Krabíka, celého šťastného, že se jí ho tak rychle podařilo dostat ven, zase ihned nešťastného ve své mordě.

Chobo má totiž 9 mozků, v každém chapadle jeden a jeden centrální v kebuli. Kolik má tedy chapadel?

A všechny je má kabelama propojené s centrálním, mrška jedna. A tak co prozkoumá jakékoli chapadlo a nějak si jeho vlastní mozeček vyhodnotí, pošle kabelem do centrály a ta hned ví, která bije. Napadá mne nápadka, zda by centrála nestačila, také mám 5 končetin a stačí mi. Ale osm je přibližně o tři víc, tak to je teda asi víc a nemohu v tom případě soudit. Já vlastně nemohu v žádném případě soudit. Nestudoval jsem práva, ale úplně něco jiného z betonových kvádrů. Škoda, soudil bych dobře a soudil bych rád (půjčil jsem si od skokana, co skákal dobře a skákal rád). Ale holt nesoudím a je to ve společnosti, bohužel vidět. Za to mačkám písmenka a doufám, že to jednou bude také trochu vidět.

Po tmě se totiž bez baterky číst nedá.

174       Skoč pro muší sádlo!

Takový byl apríl před sto lety. Ale nad sto let starými novinami Jim (tehdejším čtenářům) mrzl úsměv na rtech. Samé vraždy, sebevraždy či únosy dětí. Dnes doba zrůžověla. A nic takového se už neděje. Dnes jen prachy trochu přetlučou všechno palicema. Všechno a všechny. Jak zpíval PRAŽSKÝ VÝBĚR:

Prachy, jenom prachy, nečekají

Jen po nich sáhneš

A už Tě mají

Šaháme všichni, a tak nás všechny mají. Někdo šahá na hodně,  někdo na málo a někdo na hovno. První dělá hovno, druhý všechno možné a třetí někdy také.

Když jsem ještě nočníkoval, tak jsem ve středu, v 16:47, na něm trůnil už od oběda. Po dalších dvou hodinách už to začalo být mamče trochu podezřelé a jala se zjistit stav zápasu. Vedl jsem tenkrát 17:0 a podařilo se mi sestavit DOCELA krásného jezevčíka. Jen ocásek mu stále nedržel, proto jsem trůnil tak dlouho. Nakonec jsem se na to vysral a šel jsem si hrát do pokojíčku s indiánama a kaubojema na DIVOKÝ SEVER. Nechtěl jsem na západ, protože to si hrál každý. Nic jiného tam nehledej. Ani jinde nic jiného nehledej. Furt bys jen hledala a neměla žádné seKUNDY pro sebe.

Jen tak na levý okraj:

Jdu hoplapopřát Davidovi.

A na pravý:

Včera pondělí byla

Včera byl hezký čas

Včera pondělí byla

A Julie byla tam záááááááááá áá ááááá

Prostě byla tam

172       Neobvyklý úkaz

Mráz zahubil všechny účinkující blešího cirkusu, a tak se celá skupina stala obětí mrazivých teplot. Umrzli všichni sólisté i celý kompars. Ředitel cirkusu byl šokován, když našel ve středu ráno všech 300 svých blech uvnitř přepravního boxu mrtvých. Od oběšení ho dělilo jen to, že u sebe neměl vhodný provaz.

Cirkus musel okamžitě začít hledat nové účinkující, aby mohl vystoupit na bleším festivalu pod širým nebem.

Organizátor festivalu řekl, že experti na hmyz z nedaleké univerzity budou snad schopni rychle vytrénovat 50 blech, aby cirkus mohl na festivalu vystoupit.

"Doufám, že to zvládneme bez dalších katastrof,” uvedl.

Dále  dodal, že to bylo vůbec poprvé, kdy cirkus přišel o všechny blechy najednou, protože přestalo fungovat dálkové vytápění a blechy byly zvyklé chodit doma jen v ponožkách a tričku. Vůbec se neotužovaly, nohy měly stále na stole a dloubaly se v nosech. Stačil malinký mínus a v počtu úmrtí stále stoupal plus. Říkáš, že plus nemůže stoupat?

Doufám, že se expertům podaří opravdu rychle vytrénovat nové blechy. Budou to ale mít těžké, protože blechy mají malé nosní dírky, ale experti jsou experti.

Jistě si poradí a blechy se zase rády ke stolům posadí.

170       Čásek se mění jak Chameleon

(upozornění: obsahuje sprosté slovo)

V noci se mění čásek zimní na čásek letní. Spánek se zkrátí o hodinu a chlastání se prodlouží o dvě.

Zatímco o letním počasí se Ti může jen zdát, tak nyní o hodinku dřív, protože v noci ze soboty na neděli si na hodinkách nastavíme letní čas. Ve dvě ráno přeskočí čas na třetí. On teda nepřeskočí, protože to neumí. Ale Ty ho "přeskočíš”. Nebo on Tebe. Alespoň budeš moct o hodinu déle sáňkovat, střílí si z Tebe v narážce na netradičně chladné jaro vtip, kolující na webu.

Na některých spotřebičích se čas přehazuje automaticky, u všech to však samozřejmost není. Nezapomeň si proto o šedesát minut posunout všechny hodiny v bytě. Jestli musíš ráno brzy vstávat, udělej to raději už v sobotu večer, než půjdeš spát. Sice, když vstaneš dřív, než půjdeš spát, budeš ráno mrtvola, ale neušpiníš si pižamo a můžeš si zuby upatlat pastou jen jednou. Vyhneš se tak ranním zmatkům. V tuto chvíli by mne zajímalo, jestli jde umřít dříve, než se narodíš? Nebo raději já, jestli to zmáknu. Zase jeden paradox. Raději to zkusím příště, protože už jsem to posral a žiju si kliďánko před smrtí.

"Posun hodinových ručiček ve dvě hodiny na tři, postihne 15 nočních dálkových vlaků, které s úderem nedělní druhé hodiny ranní naberou hodinové zpoždění. S tímto zpožděním by podle mluvčího a někdy také mlčícího, měli počítat i cestující, kteří pojedou dálkovými vlaky až po změně času. Věřím, že vrácené jízdné těm, kteří nastoupili před druhou, jim toto zdržení zpříjemní.” uvedl mluvčí a někdy také mlčící ČD, Petr Pošta.

Regionálních vlaků se změna nedotkne, protože během změny času nejedou a na tratě vyrážejí už podle letního času.

Na letní čas se v Česku každý rok přechází, přejíždí a přeskakuje poslední neděli v březnu. Středoevropský čas se vrací pěšky nazpět poslední říjnovou neděli, letos 27. října.

Vadí Ti změna času? Podepiš petici!

Se změnou času pravidelně dvakrát ročně přichází hádky o to, zda je posunování ručiček o jednu hodinu dopředu nebo dozadu pro lidi prospěšné, či nikoli. Zatímco jedni si stěžují na tmu a zimu, za které musí opouštět vyhřátou postel a vyrazit do práce, druzí kvitují prodloužený den. Oceňují, že mohou být déle venku a stihnou toho víc vypít.

Bojovníky za zrušení letního času jistě potěší iniciativa OnlyOneTime, kde se 15. dubna objeví formuláře k registraci podpisů odpůrců letního času. Jen v Česku je však potřeba sehnat nejméně 13 tisíc podpisů. Zbytek autogramů do nutného milionu musí senátor Petr Šilar, který se za zrušení letního času zasazuje v evropském parlamentu, sehnat v dalších šesti zemích Evropské unie.

Podpisy pak musí ověřit evropští úředníci a oštemplovat evropskými razítkama.

Samueli, uděláme, jako činím já – vstaneme ve třičvrtě na tři, uvaříme Kapucína, bafnem štrůdl na talířek a napíšeme:

168       Jídlo je na stole

Ležel jsem na zádech a ona na mě. Zakručel mi, ale nebyl to žaludek a Ona řekla:

"Jídlo je na stole, ale dnes už ho nestihneme sníst. Musím jít.  Opravdu musela. A opravdu také odešla. A tak se nepapalo, i když hlad dosahoval obrovitánských rozměrů. Později jsem Jí napsal:

Mačkám JÍDLO JE NA STOLE, ale dostal jsem faktovní hlad a tak jdu něco šoupnout do vlnek. Měl jsem ovšem rozpitého Kapucína, tak jsem ještě chvíli mačkal.

Julie u mě zapoměla Joan, a i když se mi holka zdála nejdříve moc heboučká, tak nyní do mě příjemně vklouzávala. Kapucín lépe chutná, když hudba příjemně klouže. Také se při kluzké hudbě docela dobře mačká.

Ale tentokrát už opravdu docela naštvaně, Žaludek povídá:

"Mazej okamžitě vlnkovat!"

Bez dalších, zbytečných písmenek mažu.

Již jsem tlustější a Joan ještě neskončila, tak mohu vesele pokračovat.

Když Julie odešla, tak jsem se na sebe nevrhnul, i když mi ještě trochu kručel TAMTEN a věděl bych, jak ho napapat. Raději si počkám, až na mě bude zase někdy ležet Julie. S ní je to o sedmsetčtyřicetsedm procent lepšejší. Proč o tolik? Číslo mne sice náhodně napadlo, ale byl to také typ letadla Boeing, kdysi největšího dopravního letounu světa a nějak jsem si na něj vzpomněl. Nevím sice proč, ale někdy si člověk vzpomene i na jiné pitominy, aniž by také věděl či nevěděl proč. Alespoň já to mám tak zařízené, že někdy si vzpomenu na tak složitou záležitost, že jí skoro nerozumím. Napsal jsem sice skoro, ale lepší by bylo, kdybych napsal skoro vůbec. A úplně nejlepší bude, když, což právě nyní dělám, napíši, že vůbec nevím, která bije. Ani koho. Koukám, jak malý hovězí dobytek na nový vchod do baráku a mouchy kolem lítají, jak pominuté. Tak to bývá nejčastěji a právě se mi sem derou písmenka: FURT. A tak nezbylo, než je napsat, protože mají konec konců pravdu.

Mouchy kolem stále lítají, jak pominuté a já nevím která kterou, nebo koho bije.

166       Náhoda

Včera mě Samuel náhodou vyzval esemeskou:

Stodola 18.00 ok?

Náhodou jsem mu odpověděl:

Ok, ale U CERNE KOCKY, maji tam Zelene pivo.

Odpověděl:

Ok, ok.

U ČERNÉ KOČKY mají opravdu Zelené pivo. Závodí o nějakou velikonoční akci, která se poběží, dokud nevypijeme poslední sud. Od té doby, co jsem si tam dal první Zelené, tak se snažím, ale stále mají. Ani včera se Samuelem se nám to asi nepovedlo, přestože jsme vypili každý tři. Zapomněl jsem se servíra zeptat, kolik sudů se ještě povaluje ve sklepě. Doufám, že do pondělí dost. V pondělí se totiž koná Šlauch. A Šlauchové jistě také rádi ochutnají.

Náhodou se, se se se, (mě na nějakém "se” nezáleží). Náhodou se se Samuelem scházíme již nějaký ten pátek. Když nám ale v pátek do teho (použil jsem nářečí) cokoli vleze, tak se sejdeme na posílání a vlévání v jiný den. Což také jde. Zkusili jsme už sobotu, neděli, pondělí, úterý, středu. Vždy to šlo.

Čtvrtek né, protože ten je z nějakého důvodu blbej. O jaký důvod se jedná, nemohu napsat, protože nevím, proč by měl být zrovna čtvrtek blbej? Nebo jinak porouchanej...

Dá se nám vůbec sejít blbě? Jednou se asi Samuel sešel blbě a byl na mě lehce nazloben. Zaviněno bylo z toho důvodu, že jsem odjel na výletní pivečka a trochu jsem na něj úplně zapomněl. A tak se jednalo o opak a né o TAK, protože jsme se nesešli v plném počtu. Po páru esemesek jsme si tenkrát vše, nebo alespoň něco, vysvětlili a mohl pít klidně dál. A já polykat kilometry a lokat pivo v jiném pabu. Ještě jednou na mě byl troche naštvané (zase nářečí), ale jelo o miliony, takže sice také o zapomínání, ale úplně jiné. Vlastně jen trochu jiné, nebo skoro jiné. Úplně vlastněji jelo o stejné, protože o moje.

Samuel mi posílal, jak je jeho život nyní spokojené. Rodinné návštěvy se střídají na běžících pásech, které jsou stále puštěné na maximální rychlost. Také rodinné děti se střídají v maximálních rychlostech. Samozřejmě se v nich nevyznám a ani nijak zvášť nesmažím (první "em” je úmylsně a druhé taky). Je jich na můj mozeček moc a stále přibývají další. Hlavně je Samuel spokojené s Dášou, která sice není tak úplné dítě a už vůbec neběží na žádném pásu. Tím jsem obloučkem napsal, že se u Samuela nestřídá, ale žije s ním trvale, stále, pořád, na vždy a na furt a jsou tak spokojené oba. Když koholi z nich náhodně potkám, šajní jim spokojené z očiček.

Vlili jsme tedy při posílání přes stolek tři Zelená pivečka a šli, oba celé spokojené, dom.

164       Gustákovy děti

Československo se probudilo do podzimního rána 19. listopadu roku 1991. Moc se mu vstávat nechtělo, den jako každý jiný, nicméně něčím byl významný, v pondělí 18. listopadu totiž zemřel normalizátor Gusták Husták. A tak vstalo, a protože Gusták už ne, tak vstalo vesele. I když osobně si myslím, že mu to bylo jedno.

Měl kdysi obrovskou moc, jeho smrt ale vyvolala jen nepatrný zájem. Já jsem si jeho skonu například vůbec nevšiml a nic se mi nestalo. Včera jsem mluvil se Samuelem a on si také nevšiml a také se mu nic nestalo. Mluvil jsem o Gustákovo smrti se všemi lidmi, se kterými jsem mluvil a nikomu se také nic nestalo, aniž by si, někteří dokonce dodnes, jeho smrti všimli.

Byl pátým Generálním tajemníkem ÚV KSČ - pro mladší čtenáře raději rozepíši Ústředního Výboru Komunistické Strany Československa (zaplať chudákovi, že už je třeba rozepisovat tuto upatlanou zkratku) a předseda Sboru pověřenců, pověřenec pro dopravu a veřejné práce, pověřenec vnitra a pověřenec spousty dalších pitomin, kterými byl pověřen.

Ve vrcholné politice setrval i po druhé světové válce. Ve 4. Sboru pověřenců a v 5. Sboru pověřenců byl opětovně pověřencem vnitra. V 6. Sboru pověřenců ustoupil na post pověřence dopravy a veřejných prací. Po komunistickém převratu v roce 1948 byl Gusták zpočátku politicky úspěšný. Zůstal předsedou i poúnorového 9. Sboru pověřenců a zprvu také 10. Sboru pověřenců. Byl zkrátka pověřeným pověřencem všech možných ověřených pověřenců, kterými mi ho ostatní pověřenci pověřili. Dokonce si myslím, že byl také i několikanásobným pověřencem neověřeným. Pro mne za mne, vedle mne, nade mnou i pode mnou nic ověřovat nemusel. Byl pro mne už naprosto ověřeným pověřencem. Za tato ověření mohl klidně obdržet i nějaký ten věnec. Mohl by pak být pověřený ověřenec, kterému na krk či na něco jiného pověsí věnec. A kdyby šlo o věnec malinkatý, mohl si ho umístit na náměstíčko a nosit po vzoru Julia Caesara.

Byl přece Generálním pověřencem a navíc se po odstranění prezidenta Ludvíka Svobody z funkce a takzvaných volbách nového prezidenta v roce 1975, Gusták stal na příštích PŘEKRÁSNÝCH čtrnáct let pověřeným prezidentem pověřené Československé socialistické republiky.

Za Gustákova vedení došlo počátkem sedmdesátých let k pověřené normalizaci ve všech oblastech politiky, kultury a hospodářství. V jejím rámci byly provedeny rozsáhlé personální čistky ve všech odvětvích společenského a hospodářského života. Místo dosavadních elit a odborníků nastoupili do státních a hospodářských funkcí často  pouze pověření, bezcharakterní kariéristé, což vedlo k celkovému úpadku většinové společnosti. Hlavním kritériem se často stávala schopnost přetvářky a nedostatek občanské statečnosti. Většina obyvatelstva již nebyla ochotna cokoliv udělat pro ideály, ke kterým se československá společnost hlásila koncem šedesátých let. Lidé, kteří se snažili proti režimu umírněně protestovat, se dostávali do izolace od většinové společnosti, která jejich úsilí často chápala jen jako zbytečnou provokaci. Naprostá většina obyvatelstva se víceméně DOBROVOLNĚ zúčastňovala naprosto nesvobodných a zmanipulovaných VOLEB. Lidé byli ochotní v rámci zachování svého dosavadního postavení podepsat prakticky jakékoliv prohlášení odsuzující či podporující cokoliv, a to výhradně podle vůle vládnoucí KSČ. Gustákova NORMALIZACE se projevovala navenek mj. i opětným odstraňováním pomníků prezidenta Masaryka, obnovených v letech 1968 - 1969.

Gusták byl třikrát vyznamenán Zlatou a Rudou hvězdou Hrdiny ČSSR a to v letech 1969, 1973 a 1983.

Na přelomu 70. a 80. let se začal zhoršovat Gustákův zdravotní stav. Byl až do smrti velmi silným kuřákem, což se spolu s předchozím vězněním na jeho zdraví citelně podepsalo. Na veřejnosti se však s cigaretou objevoval sporadicky. Cukrovka omezovala možnost operovat šedý zákal, komplikovaný celoživotní těžkou krátkozrakostí.  Šedý zákal postoupil natolik, že mohl číst jen na čtecím stroji. Přesto operaci, na tehdejší dobu poměrně těžký zákrok, podstoupil a i přes velmi silné brýle, které později nosil, se mu zrak vrátil do přijatelných mezí. Postupovala ale u něj stařecká senilita, proto byl v roce 1987 zbaven funkce generálního tajemníka ÚV KSČ. V této funkci jej vystřídal Milouš Jakeš. Funkci prezidenta republiky však vykonával dál, když už tím byl pověřenec jeden, pověřen.

Po listopadových událostech roku 1989 Gusták jmenoval 10. prosince Čalfovu VLÁDU NÁRODNÍHO POROZUMĚNÍ a vzápětí abdikoval z funkce prezidenta republiky. V listopadových dnech byl jedním z politiků, kteří odmítli situaci řešit násilím, a přispěl tak ke klidnému průběhu převratu. Myslím si, že tentokrát zapomněl a navíc se také cítil být už velice málo pověřen, chudinka jeden.

Dne 18. listopadu 1991 pak Gusták, jako soukromá, polozapomenutá osoba, zemřel. Jeho pohřbu se zúčastnil i tehdejší předseda slovenské vlády Ján Čarnogurský, což vyvolalo kritiku především v českých zemích, kde to bylo vnímáno jako gesto úcty ke Gustákovým nacionálním postojům. Šlo o součást eskalace problémů mezi Čechy a Slováky v tomto období. Přes proklamovaný ateismus jej krátce před smrtí navštívil římskokatolický kněz a Gusták ZEMŘEL, TAKZVANĚ SMÍŘEN S BOHEM.

Odešel tak strůjce režimu, který potlačil ideje pražského jara a s jehož jménem se spojovaly nejen politické čistky a represe, ale například i populační opatření ze začátku 70. let, díky němuž se zrodily GUSTÁKOVY DĚTI a název této povídky. Gusták, který 14 let ve svých rukou soustředil prakticky neomezenou moc ve straně i ve státě, opustil Pražský hrad 10. prosince 1989 a žil až do konce života v ústraní. Zemřel pak dva roky po pádu režimu, který sám pomáhal vystavět. Odešel bez zvláštního zájmu veřejnosti - žádný státní smutek. Jeho smrt zaznamenala ČSTK jen krátkou zprávou, podobný prostor dostalo i poslední rozloučení.

"V bratislavské Nemocnici s poliklinikou akademika L. Dérera zemřel dnes krátce po poledni ve věku 78 let bývalý, pověřený prezident ČSSR a generální tajemník ÚV KSČ Gusták. Jak informoval zpravodaje ČSTK přednosta kliniky anesteziologie a resuscitace doc. MUDr. Milan Májek, CSc., příčinou smrti bylo selhání srdečního, cévního a dýchacího systému. Rozloučení se zesnulým se uskuteční na přání příbuzných v uzavřeném rodinném kruhu." (Zpráva ČSTK z 18. listopadu 1991)  

Ján Čarnogurský, také z 18. listopadu 1991:

"Gusták byl výraznou postavou našich dějin a myslím si, že jeho místo ve slovenských dějinách je zabezpečeno... Nesmíme zapomenout na to, že téměř deset let byl ve vězení pro obvinění ze slovenského nacionalismu, tehdy se to nazývalo buržoazní nacionalismus." Docela by mne zajímalo jak to Jáno myslel, hlavně s tím zabezpečeným místem a výraznou postavou.

"Poslední rozloučení s bývalým prezidentem ČSSR a generálním tajemníkem ÚV KSČ Gustákem se konalo dnes dopoledne v bratislavském krematoriu. Spolu s oběma syny a dalšími nejbližšími rodinnými příslušníky se přišli se zesnulým rozloučit nejvyšší představitelé SNR a vlády SR František Mikloško a Ján Čarnogurský. Mezi přítomnými byli i jeho bývalí spolupracovníci Milouš Jakeš, Jozef Lenárt, Peter Colotka, Jaromír Obzina, Viliam Plevza a další." APVé tam nebyl, protože si nevšiml. (zpráva ČSTK o pohřbu z 22. listopadu 1991)

Ve své kariéře zažil propady i vrcholy - při politických procesech v 50. letech skončil ve vězení, později naopak vystoupal na nejvyšší místa totalitní mocenské hierarchie. Své místo na Pražském hradě, kde úřadoval 14 let, opustil na nátlak veřejnosti 10. prosince 1989. Jeho posledním počinem v prezidentském úřadu bylo jmenování vlády NÁRODNÍHO POROZUMĚNÍ. Komunisté jej, nechápu proč, vyloučili ze svých řad. Stáhl se do ústraní a žil v rodinné vilce v Bratislavě, kde se mu o domácnost starala hospodyně. Na veřejnosti se téměř neobjevoval a odmítal rozhovory s novináři. Jeho zdravotní stav byl v té době již vážný. V roce 1988 prodělal těžkou operaci zraku a během své prezidentské kariéry přestál dokonce tři mozkové příhody.

Narodil se 10. ledna 1913 v Dúbravce u Bratislavy (dnes jedna z bratislavských čtvrtí) v dělnické rodině jako nejmladší ze tří dětí. Úspěšně vystudoval práva a živil se jako advokátní koncipient. Do komunistické strany vstoupil v roce 1933. Jeho politická hvězda začala stoupat za druhé světové války, kdy se stal členem vedení slovenských komunistů a předsednictva ilegální Slovenské národní rady. Podílel se také na přípravě Slovenského národního povstání. Po válce stál v čele Sboru pověřenců, plnícím roli slovenské vlády, měl pod kontrolou policii i Státní bezpečnost. Na jaře 1950 byl však spolu s dalšími obviněn ze "slovenského buržoazního nacionalismu", zbaven funkcí i členství ve straně a v roce 1954 odsouzen na doživotí. V roce 1960 byl po amnestii propuštěn z vězení a roku 1963 rehabilitován.

V době Pražského jara roku 1968 vystupoval Gusták nejprve jako stoupenec reformnímu proudu v komunistické straně a podporoval tehdejšího lídra Alexandra Dubčeka. V dubnu 1968 se stal místopředsedou vlády a mimo jiné se významně podílel na přípravě federativního uspořádání republiky.

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 ale obrátil, a když se v dubnu následujícího roku dostal s podporou Moskvy do čela KSČ, zmizely poslední zbytky nadějí, že se v okupovaném Československu podaří udržet alespoň některé myšlenky Pražského jara. Již v prvním projevu po zvolení mimo jiné řekl:

"Jde o to, přátelé, abychom nepodléhali zahraniční propagandě... různým našeptávačům nebo silám, které nemají zájem na konsolidaci..."

V letech 1976-1989 pronášel od prvního do posledního písmenka shodný projev Novoroční. Jen umělé kytiny na stole se trošičku měnily.

Cílevědomý Gusták svůj vzestup na politický vrchol završil v roce 1975, kdy se stal prezidentem místo těžce nemocného Ludvíka Svobody. Jediný Slovák mezi československými prezidenty, zastánce tvrdé linie, měl až do prosince 1987, kdy funkci generálního tajemníka ústředního výboru KSČ přenechal Miloušovi Jakešovi, ve svých rukou prakticky neomezenou moc ve straně i ve státě. Pro něj trpkého konce se dočkal v prosinci 1989, kdy musel abdikovat a na jeho místo stále ještě komunisty ovládaný parlament zvolil disidenta a NEPŘÍTELE SOCIALISTICKÉHO ZŘÍZENÍ – Václava Havla.

Vraťme se ale k dětem - nejpočetnější věková kategorie jsou Gustákovy děti. Jako Gustákovy děti se někdy zjednodušeně označují lidé narození v Československu v silné populační vlně, která začala počátkem 70. let 20. století, v době tzv. normalizace. V té době byl prvním, později generálním tajemníkem KSČ a od roku 1975 i prezidentem Gusták.

Nejvíce dětí v poválečných dějinách se narodilo v roce 1974. V té době vrcholila propopulační státní politika. Stát dával rodičům k dispozici levné novomanželské půjčky, rodinám s dětmi bylo poskytováno nové bydlení. Vysoká porodnost (blížící se 200 000 novorozenců ročně) bývá často považována právě za výsledek této politiky. Dalším faktorem bylo zakládání rodin jinou silnou populační vlnou – lidmi narozenými po 2. světové válce a například menší možnost seberealizace v období komunistické diktatury. Koncem 70ých let se možnosti státu masově podporovat populační politiku vyčerpaly. Docházely finanční prostředky na její další udržování. Podpora rodin s dětmi byla zredukována a brzy se počet nově narozených dětí vrátil na normální hodnotu, asi 150 000 novorozenců ročně.

Všeobecně rozšířený názor, že propopulační politika byla z hlediska vývoje obyvatelstva pozitivní, je v odborných kruzích často zpochybňován. Je například pravděpodobné, že řada dětí narozených v nejsilnějších ročnících by se narodila později a propopulační politika tak vlastně vedla pouze k větší nerovnováze ve složení obyvatelstva, což se později projevilo mimo jiné přetížením škol a školek. Dokladem je skutečnost, že počet narozených dětí po počátečním prudkém nárůstu začal klesat ještě před omezením propopulační politiky, od roku 1974.

Ve skutečnosti pozvolný nárůst porodnosti začal již v roce 1969 a odpovídá nárůstu počtu dětí po druhé světové válce. Zvýšené přídavky na děti se začaly vyplácet od 1. 1. 1973, relativně výhodné novomanželské půjčky začaly být poskytovány od dubna 1973. Vzhledem k tomu, že největší nárůst narozených dětí byl v roce 1974 a poté již klesal, je zřejmé, že normalizační finanční propopulační podněty neměly až takový vliv, jak se předpokládá. Na konci normalizace byl počet narozených dětí dokonce menší, než v roce 1969. Termín Gustákovy děti je tak poměrně zavádějící a nepřesný, protože nárůst dětí má kořeny spíše v době po druhé světové válce, než v sociálním inženýrství komunistického režimu. Ovšem po sametové revoluci vzhledem ke společenským změnám porodnost prudce klesla, takže nelze popírat částečnou úspěšnost propopulační Gustákovy politiky. S tím souvisí i zrušení výhodných novomanželských půjček po roce 1991.

Ke zvýšení porodnosti na počátku 70ých let mohlo také přispět odložené rodičovství v době nejistoty po invazi ruských vojsk do ČSSR v roce 1968 a následných bouřlivých událostech roku 1969.

Úroveň úhrnné plodnosti v roce 2006 stoupla na hodnotu 1,44 živě vypadnuvších dětí z jedné ženy v reprodukčním věku, a odpoutala se tak od hodnot ležících pod hranicí 1,3. Ta je považována za velmi nízkou úroveň (tzv. lowest-low fertility, tedy nejnižší nízké porodnosti). Nejnižší nízká nemusí být sice nejnižší, ale to je věc názoru a fertilita je fertilita. Musel jsem napsat wordíčko ještě jednou, protože se mi líbí a lépe si ho tak zamapatujeme.

V roce 1964 se narodilo 156 000 dětí, což po vydělení 12i se rovná 13 000 v měsíci.

Tuto větu jsem napsal hlavně proto, že jsem byl jedním z nich, a je tak tou nejdůležitější větou z celé této upatlané povídky.

162       Divadlo na Prášky a Božák

Ukázalo se mi včera potvrzené, mé již dřívější podezření, že i v křehkém těle se může nacházet talent obrovských rozměrů, který se do něj vejít nemůže, i kdyby chtěl. Jana četla svou slohovou práci, kterou napsala v době studií nějaké školy, kterou studovala. V práci popisovala život rodiny z pohledu devítileté holčičky. Poslouchalo jí šest napnutých uší a je velká škoda, že jsem nemohl napsat číslicí a přidat hodně nul. Velice příjemný zážitek, který jsem si užil s radostí a potěšením.

Po Janě jsem ještě přečetl pár svých písmenek já a již jsme vyrazili do Jednoho světa 2013, který se promítal v Clubu Božák. Jeden svět nám promítnul dva dokumenty. První pojednával o mediálně známé kauze olomouckého řidiče autobusu Romana do Kávy a jmenoval se SVOBODU PRO SMETANU. Roman maloval tajtrdlikům tykadélka a sám se za to zatknul. Panáčkové od Policie mu ani pouta nenasadili, jak byli překvapeni, koho to a jakým způsobem vlastně lapili. Třicetiletý Roman, který před volbami v roce 2010 kreslil tykadla politikům na plakátech, byl odsouzen ke stodennímu vězení poté, co odmítl vykonat původní trest - sto hodin obecně prospěšných prací. Pokutu 15 tisíc korun za poškozování plakátů zaplatil.

Druhý film sleduje s kamerou tři mladíky po tři roky od chvíle, kdy byli propuštěni z jednoho vězení ve druhé, třetí nebo šesté zemi. Tento film sledoval také mladíka, který spáchal něco, co se mi do mozku nevešlo a budu hodně dlouho přemýšlet, zda mám namačkat. Asi to neudělám, protože to neudělám.

Určitě to neudělám, protože už jsem to neudělal a jedná se o vid dokonavý.

160       Probudil mne Otazník

Probudil mne dnes ráno Otazník a položil na mne:

"Myslíš, že bude jednou s Tebou a ne s ním?"

Hned jsem přiložil:

"Což o to, já to o tom často sním, ale jak je na tom Julie, tak to nevím. A pokud vím, tak co já vím?"

Moc Otazníků položeno a málo zvednuto. A navíc se mi, vzápětí, na rameni usadil další:

"Až dopečeš, vybereš a namačkáš kontrol +cé a +vé?"

Tak tohoto jsem mohl hned z ramena smáznout, protože to vím už dopředu, dozadu i do stran, že namačkám. To mi problémek nečiní. A možná se dozvím odpověď na "...co já vím?" A budu pak moct vesele mačkat, že už vím, co já vím. Už jen pro obrat těchto písmenek je to moc fajn. A proto namačkám.

Také nyní uvažuji o přeměně "peču" na "mačkám" a pod oknem mi pobíhají dva bažanti. Opravdu. A nepřestěhoval jsem se do lesa ani do polí. Procházejí se tu, jakoby se nechumelilo. Ono se teda skutečně nechumelí, ale stejně...

Když Julie dočte až sem, tak se dozví, že už mi žádný otazník na rameni nesedí a pokud ano, tak ho ignoruji. Nic neváží, a tak ať si klidně hoví, libo-li mu je. Jsou otazníky, které je třeba z ramen smáznout. A pak jsou tyto, které netřeba. Ale postačí, když jsi v mládí cvrnkal kuličky a rozhodneš  se.

"Ber si, co chceš, je-li dovoleno brát a dávej vše, co přijímáno s potěšením."

Ani jsem netušil, že obsahuji takováto moudra... Ale jedná se o moudro? Mě se jeví, že ano. A když ze mne vypadlo, nemůže to být nic jiného. Nic jiného ze mne nepadá. Alespoň sedím-li u stolu s klávesnicí a spoustou dalších potřebností.

A když už mne napadají moudra, tak se vrátím k slovíčkaření s holčičkama, které jsme si posílali přes stůl po koncertě "Ani ryba, ani fiš, ale úplně něco jiného z betonových kvádrů". V zásadě jde o slovíčka. Jakmile je použiji, debata je nastolena. Například:

PÁN OSUD rozhodne, že já půjdu večer se Samuelem do Stodoly na pivo. Jenomže PÁN OSUD neví, že v neděli je Stodola zavřená a Gusta má nohy doma na stole. Tak se tam můžeme jen mrknout na zavřené dveře a jít jinam. Což ovšem neuděláme a jdeme jinam rovnou, aniž bychom čekali na OSUDA.

Tak jinej například:

PÁN OSUD rozhodne, že půjdeme jinam. Ale Samuel má šichtu a já sám nikam nechodím.

Tak jinej například:

PÁN OSUD rozhodne, že Samuel má šichtu a já nikam nepůjdu a já zrovna půjdu, protože má Ani ryba, ani fiš, ale úplně něco jiného z betonových kvádrů koncert a holčičky mne vyzvali.

Tak jinej například:

PÁN OSUD rozhodne, že půjdu na koncert a já na něj nepůjdu, protože jsem byl včera.

Tak jinej například:

PÁN OSUD rozhodne, že na koncert nepůjdu a budu mačkat písmenka. Tak nyní dávám holčičkám za pravdu, protože tak to zřejmě bude. Mačkám totiž stále, a tak jsem v debatě prohrál, což uznávám a rád.

Ale holčičky, jen pro tuto chvíli! 

158       Mladí vábiči a trubači ve Šluknově     

Soutěž ve vábení jelenů probíhala minulou sobotu na půdě šluknovského zámku a Domě kultury. Studentskou soutěž pořádala Česká zemědělská univerzita v Praze - Fakulta lesnická a dřevařská, která požádala o spolupráci Střední školu lesnickou ze Šluknova. Setkání studentů na celostátní soutěži o nejlepšího trubače a vábiče jelení zvěře je především příležitostí ke společné výměně zkušeností, dobré zábavy a také prezentace schopností studentů lesnických škol na veřejnosti. Tuto akci navštívil a studenty podpořil krajský hejtman Oldřich Bubeníček. Jen jelen nepřišel ani jeden.

"Vábili jsme moc potichu a bez přítomnosti tisku a televize to jeleny nezajímá. To jsme si uvědomili až moc pozdě, a tak se nám jeleni zase jednou vysmáli a běhali raději po lese za laněmi. Navíc si myslím, že jsme mohli vyrazit za nimi do lesa a nesnažit se vábit je na zámku. To byla od nás další hloupost," řekl jeden z nadšených soutěžících.

Souhlasím s ním a přidávám, že když už na zámku, tak otevřít přilehlé zahrady a tam vábničky zkoušet, ale jistě ne na půdě. Určitě nemají na zámku výtah a viděl kdy někdo jelena, jak se kdekoli hrabe po schodech na půdu? A v domě kultury jak by zamet? Celou akci hodnotím s velkou nevolí jak směrem k výběru lokality, tak k opomenutí médií.

A chápu jeleny, že se na ní tentokrát úplně vykašlali.

156       Potrefená se neozývá

Jednou kdysi někdy jsem si ve Stodole všiml jedné moc hezké ženy. Mlhavě tuším, že jsem zrovna pil první řezané a posílali jsme si se Samuelem všechny zajímavosti, které jsme zažili od té doby, co jsme se neviděli. Líbila se mi moc pěkně, a proto jsem byl na ní namířen a všímal jsem si jí trochu víc. Dalo by se napsat, že jsem z ní nespustil oči. Ale to bych napsal skorolež. Občas jsem totiž zahlédl i Samuela, který mi překážel ve výhledu.

V jednu chvíli vstala a na celý pab pronesla:

"Kdyby sis náhodou někdo všiml fleku na mých kaťatech, tak si nemysli, že je od něčeho."

A jak v jednu chvíli vstala, tak si v druhou sedla. Už se mi tak moc pěkně nelíbila. Ba líbila se mi docela ošklivě. Flek se totiž nacházel ve velice zajímavých oblastech pro všechny muže, pokud se tam ovšem žádný nenachází. A tento vypadal dost vlhce a čerstvě. Samozřejmě jsem ji ale poslechl a hned jsem si nemyslel, že je od něčeho. Vzpomněl jsem si, že potrefená se neozývá. A natož na celý pab. A tak jsem se pokoušel na fleka zapomenout, jestli se mi, náhodou, nezačne holka zase líbit.

Ale zapomněl jsem z úplně jiného důvodu na fleka i na holku. Samuel mi totiž začal posílat velice zajímavá slovíčka, která se nám přihodila, když jsme ještě byli roztomilí. No nekruť, i chlapy jsou do určitého věku roztomilí. Sice jen někteří, ale zrovna my dva. No, tak vidíš.

Bydleli jsme v jedné vesnici, a protože nemohu vyvolat reklamu, nenapíši její název. Jen první a koncová písmenka. Začíná na "S" a končí "třelná". Válí se asi devět kilometrů od Teplic, kde bydlíme nyní. A zase oba, proto také můžeme vzpomínat, vlévat a posílat si přes stůl. A děláme to často, rádi a každou chvíli, máme-li nějakou.

Bylo nám buď pět a šest, nebo šest a sedm, anebo sedm a osm. Osm a devět určitě ne, protože to bych si pamatoval. Mě bylo vždy to vyšší číslo, protože Samuel je o necelých deset měsíců mladší a byl i tenkrát. Šli jsme na nějakou výpravu. O jakou šlo bych napsal, kdybych věděl. Přeci jen už to je asi čtyři sta let od doby, která tehdy byla. Ale jistě šlo o expedici lokální a tedy malou. Vždyť jsme byli roztomilí. Kdo je roztomilé, to je malé. Nebo co je roztomilé, ten je malé, nebo velké? Kdo se v tom má vyznat?

Jelo tedy o malou expedici. Proto jsme ji také připravili velice rychle. Prakticky jsme si doma nazuli tenisky a byla připravena. A mohli jsme vyrazit. To jsme také udělali, aniž bychom věděli kam. A zjistili jsme tedy, že tenisková příprava nestačí. Dali jsme hlavy dohromady, ale moc prudce, a tak nás boule, které vzápětí naskočili, docela bolely. Kameny jsme si je zamáčkli a šli dál. Jen tak, nazdař Kéžbík, protože já na boha nevěřím. Potkali jsme úplně neznámou Alici a ta se k nám přidala.

Cestou nám řekla, že jednou, když byla doma úplně osamocená a zároveň sama, tak zažila zvláštní příhodu. V jiném okamžiku, než jednou, ucítila stisk ruky na lýtku. Už to, samo o sobě, je neuvěřitelná příhoda, a tak jsme začali poslouchat s otevřenýma ušima a zavřenou pusou, aby nám do ní nenalítala žádná zvířata. V tom okamžiku se posadila, protože zrovínka skákala na posteli. A jak se posadila, hned v ní začala protékat všemi směry nádherná energie. Asi elektrická, pomyslel jsem si. Protože to už nám sice Alice neřekla, ale vím z vlastní hlavy, že elektrická je nejnádhernější, a tak to byla určitě ona. Alice šla hned ven, kde se v prostorách pavlače objevil koráb oblého tvaru, kterému blikalo ze strany na stranu oranžové světýlko. Takzvaný korábový blinkr, který mimozemšťané používají při parkování na různých pavlačích. Když vystoupili, tak se jich Alice zeptala, jestli jsou to oni, kteří ji chytají za lýtka, když si v noci skáče na posteli.

A oni odpověděli slovenskou češtinou, že ÁNO.

154       Martina

Narodila se 27. listopadu. Nedá se tedy přesně určit, kolik jí je let. Můžeme spočítat pouze dny a měsíce. A jmenuje se Martina. Takže ze tří vět vyplývá, že slaví jen svátek. Anebo naopak slaví spoustu narozenin. Každého sedmadvacátého v měsíci a má se tedy zdánlivě lépe, než my ostatní. Pokud tedy správně předpokládám, že my ostatní máme rodné číslo úplné a slavíme jen jednou v každém roce. Ale zato pořádně, když jen jednou za tak dlouhatananánskou dobu. Samozřejmě, pokud jsme stále mladí.

Což my jsme. Jsme tak mladí, jak jen chceme. A dokonce i v množném čísle, i když ho píšeme v čísle jednotném. My totiž můžeme vše, co chceme. I to, co nechceme, můžeme. Ale to nebudeme, protože to opravdu nechceme. Krátký proces s tím zatočíme. Hlavní nyní je, že můžeme úplně VŠE. Julie nám to včera napsala, že MY = JÁ, můžeme vše. A má pravdu. JÁ faktisticky můžu vše. Můžu vše, co se mi zachce, NAPSAT. Tak to myslím, a tak mne to také baví.

Mám dobrou náladu, protože Samuel měl včera svátek, ale nemohl ho oslavit, protože to nevěděl. Nevěděl to ani, když jsem mu poslal blahonamačkanou esemes. Dnes už potvrdil a budeme tedy slavit vléváním piveček do pus, krků a tamtudy dále do útrob našich těl. Ale hlavně si budeme posílat slovíčka z pus do uší, což nás oba baví. A proto mám dobrou, lépe výbornou...

A těším se, jak prťatý... Mám fakt vynikající, hrají mi navíc Už jsme doma a to ani nemůžu mít jinou. Povím Samuelovi o MNOHANAROZENINOVÉ Martině. Myslím, že žádnou takovou nezná a bude to pro něj zajímavá novinka. Uvidím a uslyším. Možná ji zná, možná zná jinou takovou, nebo podobnou. Samuel zná hodně lidí, žen a věcí. Samuel toho zná prostě hodně všeho. Tím víc se na jeho slovíčka moje uši těší. A proto je také do Legendy donesu. Nosím je s sebou stále kamkoliv jdu, protože se mi často velice hodí, mít je s sebou. Co oči nespatří, uši uslyší a naopak. Mám to tak, a proto mi nikdo a nic neunikne. Pokud tedy dávám pozor. Což se zas tak často nestává, a proto jsem neuváženě naplácal nepravdivá písmenka o neunikání nikoho a ničeho. Unikají mi všichni a všechno. Ale Samuel ne, protože se mu nechce. Samuel je kamarád, a proto mi neuniká, naopak chodí občas ve stejnou dobu na stejné místo, kam i já.

A tak se tam potkáváme a posíláme si přes stůl a vléváme...

152       Břicho má vlastní pusu

Vím, je to docela hloupé. Ale břicho má fakt vlastní pusu, která žere, i když JÁ mám tu svou už dávno zavřenou. A děje se tak pokaždé, pokud se včas neodvalím od stolu, zaplněného dobrotami. Ať už se jedná o dobroty sladké, slané, kyselé či jakékoli jiné.

Možná jsem napsal nepřesně, že má vlastní. Má samozřejmě tu mojí. Ale žere si s ní, kdykoli se mu zachce. A jeho činnost nemohu nijak ovlivnit. Snažím se, seč mohu, ale nemohu. Břicho ovládá nejen pusu, ale i ruce, které ho také ochotně poslouchají. Sice nevím jak, když nemají uši, ale nějak to musejí zvládat, protože krájejí a napichují, jak si břicho usmyslí. Já jen dávám pozor, aby se jídlo neválelo po stole či po podlaze, či po někde jinde, kde se válet nemá. Ale to je tak vše, co mohu ovlivnit. Do ničeho dalšího mne nepustí. A hádat se s ním nemá cenu. Zkouším to sice stále, ale pokaždé také brzy vzdávám. Přetluče mne argumenty typu:

Nekecej a jez!

Nemel nesmysly!

U jídla mluví jen intelektuálové!

Dyť Ti to chutná!!!

A podobnými, takže moc šancí nemám a tedy vzdávám, jak jsem napsal pokaždé. Vzdávám, protože nevím, jak tento vývoj zvrátit. Několikrát jsem se dokonce pokoušel zvrátit i žaludek, ale k ničemu to nevedlo.

Jen jsem se uklidnil, už mne zase cpalo, jakoby předtím nikdy nic nepapalo.

150       Rodné číslo

Je v něm nejenom ukryto datum narození, pindík nebo pulinka daného človíčka, ale i matrika a pořadové číslo narození. První dvojčíslí chodí na policii tajně udávat rok narození, druhé dvojčíslí měsíc narození, toto číslo je případně doplněné o úvodní nulu a třetí dvojčíslí udává den narození. I toto číslo je případně doplněné o úvodní nulu. Všechna tři dvojčísla chodí udávat společně a tedy najednou v jeden den, hodinu, minutu i sekundu. Prostě jdou spolu a stačí si na ně kdekoli někde počkat a rozbít jim třeba něco, aby s tím přestala.

Pulinky mají k číslu svého měsíce narození připočteno 50. Od roku 2004 je zavedena možnost v případě, že jsou v nějaký den vyčerpána všechna platná čtyřčíslí, použít alternativní rodné číslo. U něj mají pindíci k číslu měsíce přičteno 20 a pulinky 70. Poslední čtyři čísla, oddělená lomítkem, označují matriku a pořadové číslo narození ve stejný den. Ale u dědoušků a babiček je koncovka pouze třímístná.

Lomítko se však při zápisu na technických nosičích často vynechává, protože třeba aby pravděpodobně možná asi nezpůsobilo paseku pro jeleny, bachyně, mravence, lišky, jezevce, kuny, kamzíky, ondatru a další lesní zvířátka. Nechápu, proč se vynechává. Mám zvířátkové rád, a tak se přimlouvám za způsobování všech možných pasek pro ně, ať již za to může cokoli či kdokoli.

Do 31.12.1953 se za lomítko přidávaly právě tři číslice. Ty vyjadřují pořadové číslo narozeného človíčka v daný den. Od 1. 1. 1954 se za lomítko kromě těchto třech číslic přidává ještě čtvrtá číslice, sloužící jako kontrolní číslice. Tato číslice kontroluje všechny ostatní číslice a nazývá se kontrolní číslice všech ostatních číslic, které mají být při případné kontrole zkontrolovány.

Myslím si, že by měl někdo zkontrolovat udílení názvů pro jakékoliv číslice, včetně těch kontrolních.

148       Habemus Papám

Římskokatolická církev má nového papeže. Stal se jím 76letý argentinský kardinál Jorge Mario Bergoglio. Rozhodl se, že napříště bude používat jméno František.

František je z Argentiny a má řadu prvenství. V běhu na 100 m, v plavání na znak a do vrchu, ve skoku do výšky, do dálky i do šířky. Jen v hodu granátem skončil na posledním mistrovství světa až pátý. Ale to se nepočítá do oficiálních statistik, protože hod granátem ani hody žádnými jinými výbušninami ho ani trochu nebaví. František patřil do širšího okruhu favoritů. Ve volbě v roce 2005 skončil na druhém místě, ale četná prvenství v atletických disciplínách a jen jedno páté místo z něj nakonec učinila Papáma.

Zvolení dvěstě šedesátého šestého pontifíka historie oznámil bílý dým, který v 19.07 začal stoupat z improvizovaného komína Sixtinské kaple.

Kardinál Miloslav Vlk přiznal, že pro něj byla volba překvapivá:

"On nebyl kandidátem médií, nikde jsem nečetl a neviděl, že by ho média vyzdvihovala jako kandidáta. A to, že byl tak dobrý v atletických dispiclínách, mi není známo, protože o sportu si nečtu již od svých sedmi let. Tento papež je kandidátem a volbou Ducha svatého," telefonoval do České televize.

Při pálení znehodnocených lístků při volbě nového papeže na kardinálském konkláve vychází černý kouř, když nikdo zvolen nebyl. Duch svatý ale vyčaroval bílý dým a nová hlava římskokatolické církve, tedy František z Argentiny je vybrán.

Jako velké překvapení hodnotí svět volbu Františka novým papežem. Zahraniční média si všímají třech hlavních věcí - faktu, že nová hlava katolické církve nepochází z Evropy, toho, že je jezuita, a také skutečnosti, že si vybral jméno, které před ním žádný papež nepoužíval. Mě ale nejvíc překvapily jeho sportovní výkony a budu nadále sledovat oficiální atletické statistiky. Jako dobré rozhodnutí označil zvolení Františka český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

Karel toto stanovisko zaujal, když se dočetl, že František loni vyhrál i v plavání do vrchu.

146       Milučkové se a lidi jí

Svítíčko sluní, zpíčkové ptávají a milučkové se a lidi jí. Vše začíná v březnu, u některých v dubnu, u dalších v květnu, u jinějších někdy jindy a u ostatních nikdy.

Patřím do první skupiny, a tak jsem jednoho takového dne kráčel do Pinocchia na schůzku s Julií. Než dorazila, tak mi ke kávě pěla bAbbA svou písničku "Áj drým" (když jsem si přeložil, nebyl jsem si jist, zda se jí něco zdá anebo chce papat), poté Miro Žbiro AtlantÝdu, Majk Oldfýd s Medžim a Rallyem Névr fájnd jů a pak už Julie dorazila a tím pádem už jsem žádnou další písničku neslyšel.

Tím neříkám, vlastně nepíši, že by Julie mluvila nějak zvlášť moc nahlas, ale má nějaké tajné kouzlo, které použije či vyčaruje, nebo tasí hned, jakmile přijde a já pak vnímám už jen její rty. Používá ho na mne vždycky a tím pádem si myslím, že ho tasí automaticky každé ráno, okamžitě po probuzení a možná i před ním. Jo, to bude ono. Tasila ho před třicetitřema rokama, sedmi měsíci a dvacetičtyřmi dny, kdy poprvé jukla na tento svět. Tehdy jsem to ještě o ní nevěděl, ale dnes si tím jsem jistý. Čáruje, kouzluje a buhvícojuje k tomu ještě. Já jsem lapen a baví mne to s ní. Včera jsem jí to řekl a také jsem jí veřejně z pusy do uší oznámil, že se tajně vezmeme tak, aby to viděl celý svět.

Alespoň ten svět, který na svatbu pozveme. Bude se jednat o pár lidí. Já pozvu pár a Julie zbývajících tisíc pět set nebo tak nějak. Ještě jsme se nedomluvili, na kterém místě se bude válet oltář, zda pod vodou nebo někde ve vesmíru, v Tramtárii nebo na nějaké jiné planetě. Ale jedná se o velice nepodstatný detail, který si časíčkem ujasníme. Na tom svatebčani nestojí, nesedí,  ani neleží. A já s Julií na tom také nebažírujeme. My dva a čas debažírujeme úplně na jiných písmenkách.

Třeba na těchto:

ahoJ Julie, píši "Milučkové se a lidi jí"

co to píši, vlastně peču...

znovu, předchozí nečti

ahoJ Julie, peču "Milučkové se a lidi jí"

... zase sis přečetla vše, viď?

to mi nedělej

nyní o nic nešlo

ale až to bude důležité jako vepřík...

nauč se nečíst, co nemáš číst

a bude Ti líp

nebo mě?

... a bude jednomu z nás líp

Julie

vždy když napíši, že nemáš cokoli číst

tak to opravdu nečti

jde vždy o nezajímavá písmenka

a taková se nečtou

taková čtou jen zabedněnci zabedýnkovatí

kteří jsou uvnitř bedny a nemohou se dostat ven

protože stěny jsou klusté a tím pádem pevné

nebo pátým pádem?

pátým asi ne, tím oslovujeme voláme

"Julie, vstávej, hola la"

asi to bude devátým, klustým pádem

devátý klustý pád:

jaké stěny?

a odpověď:

klusté a pevné.

Asis už pochopila, že debažíruji jen já. Ale to jen proto, že Julie ještě spí. Jako každý den. Julie ještě spí a já již pár hodinek debažíruji. Ona nespí jen Julie. Všechna okna, která mám ve výhledu spí. I Doubravka spí. I svítíčko spí. A já si debažíruji  s písmenkami tak, že se každou chvíli narodí nové slovíčko a to mne moc baví. Já nebažíruji kvílivá pytlům peněz, které utržím za svá písmenka. Bažíruji kvůlivá nová slovíčková. Tak je to. Tak to je to, jak je to. Také mne baví prdlé věty. Prdlé věty, které ale vůbec nesmrdí, neboj. Ale ještě jednou musím zvokapovat a přidat:

Bažíruji kvůlivá nová slovíčková a prdlá větá.

144       BioŠich

Až polovině domácností hrozí v souvislosti s neustále se zdražujícími cenami elektřiny, tepla i plynu energetická chudoba. Sice jim to moc nevadí, ale lidičkové, co v nich přebývají, už na to mají odlišný názor. To, že nebudou mít dost peněz na zaplacení účtů, je docela kaká. Varování studie společnosti pro energetické audity Porsenna donutila některé domácnosti i obce vzít situaci do vlastních, zapatlaných rukou.

Stále více lidí získává energii z vlastních zdrojů. Nebo z ukradených. Například v bioplynových stanicích. Jedním z těch, kteří si energii zajišťují vlastní cestou, je i Pavel Šich. V obci Bláto na Kutnohorsku buduje z bývalého zabláceného JZD energeticky soběstačnou farmu.

"Elektřinu chceme vyrábět z bioplynu, slunce a větru, to znamená využívat ideálního energetického mixu v malém objemu," říká Šich.

Bioplynová stanice už je v provozu od prosince, třeba loňského roku a kromě elektřiny, jejíž přebytky majitel prodává do sítě, zásobuje farmu i teplem.

Šich, který se díky farmě bude zásobovat i veškerými potravinami, se považuje za nadšence, kterých jsou v Česku jen desítky. Kromě jemu podobných se na samozásobování spoléhají například lidé, kteří postavili dům či chatu na pozemku, kam nevedou elektrické kabely ani plynové potrubí, a je to pro ně jednodušší než zajišťovat přípojku.

Pokud je toto vše, co jsem až dosud dle webu napsal, pravda, pak vřele doporučuji odpojit všechny přípojky a budou všichni jako Šich, takzvaně BioŠich.

A protože na webu je jenom pravda, doporučuji o to vřeleji.

142       Jihočeský Hejtman Jirka Zimola a Hej Tma Teplola

Jednou kdesi někde hejtman Zimola při Zemanových slovech o novinářích tleskal a Hej Tma netleskal.

Jihočeský Hejtman Jirka a místopředseda Senátu Hej Tma byli hosty středečního pořadu Otázky Týdne na TV Barrandov s moderátorem Zdeňkem Šarapatkou. Co si oba politici myslí o ostrém vymezení se nového prezidenta Miloše vůči novinářům v jeho inauguračním projevu?

V inauguračním projevu si prezident Miloš vytyčil boj proti kmotrům, neonacistům a podstatné části novinářů, kteří "lidem vymývají mozky". Bizarní bylo, že při pasáži o boji s kmotry politici ve Valdštejnském sále nereagovali, zato při výtkách k novinářům se ozvali a sálem zněl hlasitý potlesk.

"Já jsem tleskal a ocenil jsem především postoj Miloše a konzistentnost jeho názorů," řekl Hejtman Jirka v Otázkách Týdne. Podle něj ze stejného důvodu jako on tleskali i ostatní politici. S tím jeho oponent Hej Tma Teplola nesouhlasil:

"Přece nejde hodit všechny novináře do jednoho pytle," myslí si neúspěšný kandidát na prezidenta.

Podle Jirky je důležité si uvědomit, že Miloš nekritizoval média jako celek, ale pouze jejich část. "On řekl velká většina. Věřím, že malá menšina se možná vůči té většině vymezí," dodal Jirka. Ale už nedodal, jak malá bude menšina a jak velká bude většina. Je teoreticky možné, že malá menšina bude větší než velká většina. Fakt věř mi, že u nás to možné je. U nás je totiž možné vše. A to je to, co mne stále víc a víc baví.

V pořadu Zdeňka Šarapatky Hej Tma také mluvil o sjezdu ČSSD. Právě v pátek v Ostravě k sociálním demokratům promluví i Miloš.

"Skoro vylučuji to, že by to byl konfrontační proslov a že by si vyřizoval své účty. Domnívám se, že bude spíše moderátorem, jak deklaroval při inauguračním projevu," řekl Hej Tma.

Hej Tma ale Miloše zkritizoval za to, že z Hradu otevřeně podporuje "svou" Stranu práv občanů Milošovci. Vadí mu, že Miloš svým kancléřem jmenoval předsedu Milošovců Vráťu a mluvčí Hanku, která je rovněž členkou strany.

"Pokud bych se stal prezidentem já, tak bych si straníky k výkonu takové funkce nezvolil," dodal Hej Tma. No, ale to by mohl říct každý a těžko se to ověřuje.

Pokud bych se stal prezidentem já, dodávám JÁ, tak bych si kamarádíky, třeba i straníky k výkonu takové funkce zvolil.

140       FejsBůk s holkama

Dobré ráno... pekaři. Jsem opět nemocná, napsala mi jednoho dne Chloé.

"A opět stejná zdánlivá nemoc?

Nemocním stále stejnými nemocemi, stále dokola.

Už jsem ti poslal "Pomeje, Pomeje bába tě umeje"?

Ne, asi ne.

A tak jsem Chloé poslal povídku, která končí větou:

Jsou spolu rok a tři čtvrtě 24 hodin denně, vše dělají stejně a pořád je to krásné, šťastné a tedy stejné.

A připsal jsem:

"Stejné jako Tvá nemoc.

Zvláštní, jako bys mi do duše viděl, v určitých malých chvilkách.

Myslím, že Ti tam nevidím, nemám "dušové brýlky".

Psala jsem jako bys... Vím, že nevidíš.

Četl jsem. Ale moje písmenka tam vidí, protože moje písmenka vidí vše. I to, co já ne.

Tak tím to je.

Když jsem to pochopil, tak jsem to pochopil - to jsem snad ani nemohl napsat vtipněji...???

Peču další povídku

Peč, peč, nebo tě sní myš.

Právě.

Anebo nastraž to temných koutů kousky sýru, ideálně děrovaného... ten mají nejradši...

A co budu jíst já?

Budeš jíst nouzi s bídou, jako každý dobrý umělec.

Anebo ty myšindy.

Taky mě to napadlo... ale myšlenku jsem povznesla.

To já se hned vrhnu do nížin a představuji si myšku na pánvi a na česneku.

Ráda obírám kosti... myslím, že by mi chutnala.

Obzvlášť propečená myší stehýnka, ale tak 7 tisíc kousků...

Sýrový sosíček... co víc si přát.

Ale kdo se s tím má obalovat... jdu vařit.

Nahážeš do strouhanky... protřepeš... vysypeš na pánev a hotovec. Běž, běž.

Když já napíši "jdu vařit", jedná se z 99,9999999999999% o Kapucína.

Když já napíšu, že "jdu vařit", jedná se z 99, 99999% o lež.

Mám-li hlada nebo hada, napíši: mikrovlnkovat (od maminky).

A v tom Julie:

"Jak ses vyspal?

Asi iki, ale co já vím? Už je to v pravěku, co jsem se probudil, ale neusínám, takže asi iki. Možná to mají v merku Kapucíni... že neusínám. Lucie, kdy se uvidíme? Ale netlač, zase, víš, že nemám moc času.

Tak netlač.

To jsou ale má písmenka, neopičkuj.

Někdy není zbytí.

Hezké slovíčko "neopičkuj", viď? Musím si nechat zaregisrovat autorství na ministerstvu Písmenek.

Miru, máš skvělé slovní obraty a spojení zdánlivě nespojitelného. U mě máš už autorství Písmenkové zaregistrované.

Díky, holčičko. Zbývá ministerstvo.

A nedej se odbít, víš jak to chodí.

Neboj, jsem silný červík.

Ministr Doc. Ing. Vladimír Písmenko CsC. posoudí a zaregistruje jistě také.

Ještě nakonec, Lucie, budeš eL eL, protože kdybys byla eL Pé, tak to by znamenalo, že jsi gramofonová deska. Když jsi ještě nebyla na světě, tak jsem si přehrával gramofonové desky, nebo-li Lón Plejts = eL Pé a vůbec nikdo to nepřeložil do češtiny jako Lucie Poláková... A nezírej, ať Ti nevypadnou kozičky z důlků, protože já mám času jako všechny husy dohromady.

138       Až nás budou triliony

Na světě žije skoro sedm miliard lidí. No, žije. Někdo ano, někdo ne a jen si třeba pobrukuje. Ale oba tu jsou, takže zvesela:

Na světě si je skoro sedm miliard Někdů. A každý rok se tento jejich počet zvýší o zhruba 80 milionů. Dalších 80 milionů mozků a mozečků se nahrne na chudinku planetu. To přitom k prosté obnově populace je potřeba, aby z jedné ženy vypadlo do peřinky 2,1 dítěte.

Nejhůře si stojí, občas leží a spí, Evropa. Především východní, kde z jedné ženy vypadává přibližně 1,4 dítěte. Napíši lépe, že vypadne, aby šlo o dokonavý děj. Nejnižší porodnost zaznamenalo v roce 1998 podle údajů Organizace spojených národů, Španělsko - 1,1 (nečti mínus, ale pomlčka) vypadnuvšího dítěte z jedné ženy.

Aktuální počet Někdů, obyvatel na Zemi je, dle statistiky z července 2011, circa 6,987 miliardy - 6.779.000.000, což se matematicky při zaokrouhlení rovná nule Někdů (protože, kdo se má s těma hausnumerama...). Zase jeden numerologický paradox – čím nepředstavitelnější čísla odečítáš, tím představitelnější paradox, který si ovšem neumíš ani představit. Mimochodem, kdybys tato čísla násobila, šlo by Ti to ještě hůř. Při dělení jakbyzamet.

Takže budeme raději počítat s menšími číslíčky: 7-7=0. Ale z toho nám plyne, že my, co něco píšeme, máme tak málo těch, kteří naše písmenka čtou.

Nyní mne přepadla: Jak to, že tu jsem ale JÁ a dokonce píši, když vyšla nula. Paradox je paradox.

Ale v průběhu roku 2007 se v České republice narodilo více dětí než v roce předchozím a nejvíce od roku 1995. Tak vysoký meziroční růst byl zaznamenán naposledy v první polovině sedmdesátých let, během tzv. babyboomu Husákových dětí. Raději napíši během babyboomu v době, kdy kraloval Gusta Husa, aby nedošlo, v mozečku kohokoli, k záměně s nadsamcem.

Mimochodem, mrkni na:

Zajímá mne, kde každoročně vzali tolik na šedivý Gustův vlas, stejných sak, kravat, brýlí, hodin, kytin, stolun, mikrofonun a koneckonců celých Gustákun...

Ještě, že Gusta po celou dobu natáčení mládl.

136       Stát ve státě

Do Plzně dorazí speciální antikoncepční tým s teleskopickými obušky a s teleskopickými psy. Tito psové patří mezi velmi účinné obranné a v případě potřeby i útočné prostředky. Pomocí obušku si můžete od útočníka držet dostatečný odstup a pak v případě ofenzívy vyšlete psa.

Fenerbahce, to je ovšem stát ve státě. Soupeři Plzně fandí každý třetí Turek a každá devadesátá Turkyně. Dva ofenzivní fotbalisté Fenerbahce Istanbul mají přibližně stejnou tržní hodnotu jako má celá základní jedenáctka Viktorie Plzeň. Ve čtvrtek v úvodním osmifinále Evropské ligy však spíš než ceny hráčů budou rozhodovat výkony na hřišti. Záleží to však na rozhodčím a také na tom, zda budou mít Turci peníze u sebe.

Fanoušci Fenerbahce patří k nejvěrnějším, ale také k nejdivočejším. Kvůli jejich výtržnostem se odveta v Istanbulu bude hrát bez diváků.

Republika Fenerbahce. Jestli fanoušci soupeře fotbalistů Plzně rozvinou ve svém sektoru transparent s tímto nápisem, nebude to pro české mužstvo příjemná chvíle. Jsem zvědav, jak se jim to podaří, když tam nebudou???

Legendární vlajku vyvěsí totiž ve chvíli, kdy Fenerbahce Istanbul vstřelí gól. Ale jak to budou vědět? Inu Turecko...

Symbolizuje to i postavení klubu v Turecku. Fenerbahce je stát ve státě. V Turecku mu fandí 25 milionů fanoušků, což je téměř každý třetí obyvatel země. Členské příspěvky platí přes 300 tisíc lidí.

Stadion pro 55 tisíc diváků se jmenuje po někdejším tureckém premiérovi Sükrü Saracogluovi. Na tribuně občas sedává i současný ministerský předseda Recept na knedlo, zelo vepřo: Tayyip Erdogan.

Fenerbahce patří do silné istanbulské trojky s Galatasarayem a Besiktasem, jako jediné však sídlí v asijské části čtrnáctimilionové megacentrogigapole.

Fenerbahce není jen slavný a populární, ale také bohatý a úspěšný klub. Získal osmnáct mistrovských titulů, což je stejný počet jaký získal rival Galatasaray. Před pěti lety bylo ve čtvrtfinále Ligy mistrů, vypadlo až po boji s Chelsea, pozdějším finalistou.

Naposled bylo tureckým šampionem v létě 2011, triumf však do čtvrti Kadiköy nakonec nepřinesl nic dobrého. Klub čelil obvinění, že ovlivňoval zápasy a po vypuknutí rozsáhlého korupčního skandálu v tureckém fotbalu národní svaz na doporučení UEFA stáhl Fenerbahce těsně před losem základních skupin z Ligy mistrů. Aféra stále není definitivně vyšetřena. Inu, Turecko.

Loni v turecké lize skončil druhý za Galatasarayem, v kvalifikaci o Ligu mistrů nestačil na Spartak Moskva, tak si dojem vylepšuje v Evropské lize. Vyhrál skupinu před Mönchengladbachem, Marseille a Limassolem. Ve vyřazovací fázi si poradil s Borisovem a ani Plzeň nemá být jeho posledním protivníkem. "V týmu vidím velký potenciál," říká útočník Dirk Kuit. Inu, Turecko.

Známý nizozemský reprezentant byl do loňska šest let oporou Liverpoolu a teď patří k hvězdám, které si Fenerbahce hýčká.

"Je to strašně silné mužstvo s velkými individualitami. Když nám je vylosovali, hned mě napadli Kuijt, Webo, Yobo a samozřejmě můj krajan Miňo Stoch," poznamenal slovenský útočník Marek Bakoš. Inu, Turecko.

Současnou největší individualitou je Moussa Sow. Senegalský útočník byl před dvěma lety nejlepším střelcem francouzské ligy, jeho 25 branek pomohlo Lille k titulu po 57 letech. Do Turecka přestoupil v lednu v přepočtu za 250 milionů korun. Inu, Turecko.

Podobnou tržní cenu má i Raul Meireles. Portugalský záložník, který přišel loni z Chelsea, však proti Plzni nenastoupí ani v jednom utkání, protože má trest za vyloučení v předchozím pohárovém souboji s Borisovem. Kvůli trestu nesmí hrát ani stabilní stoper Egemen Korkmaz, kapitán Emre Belözoglu zase o duely s Plzní přišel kvůli podzimnímu působení v Atlétiku Madrid, s nímž se v Evropské lize představil i na západě Čech. A pravidla soutěže nedovolují, aby hráč nastoupil v jednom ročníku za dva kluby.

"Všude slyším, že to pro nás bude jednodušší než s Neapolí. Přijde mi, že se očekává, že automaticky postoupíme. Ale musíme se mít na pozoru. Fenerbahce je evropský top tým se skvělými hráči," varuje plzeňský ofenzivní záložník Daniel Kolář. Inu, Turecko.

Optimistická slova přilétla především od Pavla Nedvěda. Jeden z nejlepších českých fotbalistů historie totiž minulý týden prohlásil: "Fenerbahce je hratelné a já jsem přesvědčen, že přes něj Plzeň postoupí."

Zbývá, aby to Plzeň potvrdila, tržním cenám hráčů navzdory.

134       Volejword s Yendou

Zase YEDNOU jsem si zahrál Volejword s YENDOU. Stačilo prohodit dvě písmenka a můžeš smečovat, nahrávat, blokovat i jinak vyskakovat a mrskat sebou do stran. Celkově si můžeš libovolně zaskákat i zapadat všema směry.

Volejword, z anglického volleyword, je přímé odehrání věty nebo jen jednoho slova, aniž by okamžitě upadlo pod stůl. Jde o týmový písmenkový sport, ve kterém se libovolný počet hráčů resp. hráček, u jakéhokoli stolku rozpůleném sítí snaží odehrát pár písmenek na spoluhráčovu polovinu tak, aby je spoluhráč následně zpracoval, vrátil nebo rovnou zasmečoval a ona se dotkla podlahy pabu. Volejword pochází z USA, ale dnes je populární po celém světě. Hrají ho muži i ženy. S Yendou jsme si lehce upravili pravidla a hrajeme ho spolu už stovky let. Prakticky od doby, ve které jsme přestali pít jen nealko a začali navštěvovat paby, ve kterých se nacházejí Volejwordové stolky. A ty se nacházejí v každém pabu.

Od té doby, co se Yenda odstěhoval pást Kozy Dorpírkové do Austrálie, tak máme příležitostí, zahrát si Volejword, poskrovnu. Ale asi před týdnem jsem vyslal jeho směrem esemes, že až přistane v ČR a bude se plížit do Teplic, stačí mne prozvonit.  A včera ta situace nastala zrovínka v okamžiku, kdy jsem se chystal zajít do posilovny s mou partnerkou. Volejword nebo posilovna. Velmi těžká volba, jejíž následky ani nechci domýšlet, natož zaznamenat. Julie si právě v tuto chvíli jede zalyžovat do Alp a Yenda současně letí na konferenci o Kozách Dorpírkových do Skotska. Julie se ale za tři dny vrátí. Yenda se sice ze Skotska také vrátí, ale do Austrálie.

A do Austrálie já moc často nelítám, proto jsem včera zvolil Volejword.

Dne 8. března 2013 6:22 Krupa <krupa.miroslav@ti/...> napsal(a):

Ahoj Yendo, v příloze posílám přílohu. Nic jiného tam nehledej, víš, že to s Tebou myslím dobře. APV

P.S. včera jsem si velice dobře zahrál náš oblíbený Volejword.

Drahý příteli,

právě jsem dorazil domů a vyřizuji maily, Tvůj samozřejmě jako první.

........ ty bláho, to bud číst do prázdnin.

Mfg.

Yenyk.

Dražší Yendo,

poté, jak jsme se začali takto naprosto netradičně oslíkovat, mne zajímá naše stoupající cena. Přeci jen, je-li někdo z nás Dražší, měl by ten druhý být Nejdr...

Ale nechci Ti moc napovědět, vím, že máš mozek. Sice mnohem menší, než mám já, ale tím se, prosím Tě netrap. Na světě žije skoro sedm miliard lidí, kteří mají naprosto stejný problém. Raději čti, nebo to do prázdnin nestihneš určitě. Stačí, abych Ti poslal vše, co jsem napsal včera a pokakáš se.

P.S. Písmenka: "... vyřizuji maily, Tvůj samozřejmě jako první" – jsem si přečetl několikrát...

A ještě poslednější P.S. Jsem velice zvědav, jak mne oslovíš.

Přeji Ti příjemné čtení a nejen do prázdnin

APV

132       Vzácná shoda při domluvě

28. 2. 18:30 jsem na spoluzaci.cz/nast/...pověsil:

johA, 14.6. 2013 v 16 hodin, 5 minut a 3 sekundy to bude přesně 30 let, co jsme... Takže 14.6. 2013 v 16 hodin, 5 minut a 3 sekundy už budu čekat ve Stodole s prvním řezaným pivečkem. APV (ještě loni Miroslav Krupa)

P.S. zadej Pivnice Stodola do maps.google.com/

4. 3. 12:08:

14.6. 2013 16h není ve Stodole místo, měním tedy Stodolu za  http://www.restauraceluna.cz/

APV (ještě loni Miroslav Krupa)

15:40

Vladimíra Příplatová

Díky za pozvánku na sraz. Neměla bych odmítnout, ale zatím vůbec nevím, kdy bude mít dcera promoci a ta by měla přednost... Tak můžu účast zatím jen přislíbit (na 50%). Vlaďka

15:48

Miroslav Krupa

Jirka už jako první přislíbil účast, pokud máš na kohokoli kontakt, pošli mu prosím data - nemám všechny

a ať mi, prosím, účast potvrdí sem nebo na krupa.miroslav@tiscali.cz, nebo 733 301 203, dík

15:53

Vladimíra Příplatová poslala obličejík smajlíkový

15:55

Miroslav Krupa

nebo nemusí nic potvrzovat, já dnes zamluvím 200 míst a můžou přijít všichni

neděle

20:44

Vladimíra Příplatová

Pátek je blbej pro přespolní...

21:01

Miroslav Krupa

už jsem to všem rozeslal...

a měnit to nebudu

21:03

Vladimíra Příplatová

Laskavý a vstřícný přístup. Díky. Nepřijedu.

08:30

Miroslav Krupa

Vlaďko, nechtěl jsem Tě naštvat, ale zastavit rozjetý vlak, když už mají všichni natažené nohy v kupé, se prostě nedá... Měj se

16:24

Vladimíra Příplatová

Tohle nemá cenu... vidím, že nežiješ v realitě.

Dnes

12:36

Miroslav Krupa

...to raději nebudu komentovat.

Anebo ano. Mám z písmenek Vladimíry pocit, že je absolutně nejinteligentnější bytost na této planetě. A jako takové to mají s námi ostatními hrozně těžké. A zvlášť, žijeme-li si na různých planetách anebo v různých jiných dimenzích. Většinou ani nechápeme základní pravidla reálného života. Že tedy, má-li něčí dcera promoce bůhví kdy, tak já nemohu rozesílat jakýkoli závazný termín třídního srazu po 30i letech.

To by přeci pochopil i blbec.

130       Cesta Štůrovkou

Neuvádím přesné pořadí pěší túry, ale například DeckArt mi nabídl, že prodá moji nemovitost. Docela by mne zajímalo, jak toho chce dosáhnout, když žádnou nemovitost nevlastním.

Canon mi zkopíruje moje stroje. Tak to by šlo, protože pár počítacích strojů mám, a tak se domluvíme.

Bar 333 má nonstop otevřeno, ale tam jistě nepůjdu, neboť majitelem je jakýsi Trunk Nguyen, který projektuje šipky a před vchodem stojí muž nepřizpůsobivé pleti.

A Manic Professional Hair Design mi navrhuje, že mi profesionálně zabalí parafínovýma zábalama modeláž nehtů, čemuž fakt nerozumím, byť to čtu ze všech stran stále dokola. Velmi oblíbenou a užasnou technologii "chameleon efektu" mohou využít i Fanynky akrylové modeláže. Po úspěšném uvedení Chameleon gelů jde o úžasné měnící se barevné pudry CHAMELEON Thermo - barevný pudr, jehož barevný odstín se mění v závislosti na teplotě. Takže tam asi také nepůjdu, jsem každou chvíli jinak TEPLÝ a ještě bych k tomu začal měnit barvu... A také by mne tam mohli profesionálně zabalit do modeláže z parafínu a už by mne nikdo nikdy nenašel. Ještě důkladněji promyslím.

Aerobic Fitness Zumba Pilates Aerobic Body Bossu Step Aerobic Body Form Kondiční box Fitball. A Pilates pro seniory. Mají toho dost holky šikovný, ale také nezavítám, vysloveně z časových důvodů.

Shellka: 1,50 Kč - SLEVA NA VŠECHNY LITRY. Rozuměj litry benzínové a naftové. CHA, jdeme nakupovat litry. A navíc mám vyzkoušet nyní V-POWER NITRO PLUS. Teda nevím, jak mohu zkoušet. Mám s sebou jen mobil a diktafon...

A KOUPELNY SIKO mi nabízejí ÚPLNĚ NOVÉ KUCHYNĚ. Úplně stejný maglajz jako kdyby počítačová firma pěstovala kukuřici, ale protože mám kuchyň již mnoho let v důchodu, navštívím KOUPELNY také.

Pohřební ústav Marie mi nejlépe zajistí úmrtí mých nebohých nebožtíků. A Pohřební ústav svatého Jiří drží pohotovost, takže vzkazuje budoucím nebožtíkům, že mohou umírat kdykoliv. To jsem si vážně oddychl.

Hned vedle píše jakési Kadeřnictví, že nás všechny ještě před tím stačí krásně ostříhat.

WWW Matrace Komfort je specialista na zdravé spaní, protože nabízejí anatomické polštáře. Můžu vyzkoušet a odborně mi poradí, jak si mám vědecky položit hlavu na polštář. Určitě si ji pokládám laicky a navíc neodborně a to je dle jejich stanoviska k danému problému vysloveně špatně.

Ale přicházím k: NAVLÉKANÉ STROPY. Na nohu? Na co se tak asi dá navlíknout strop? Rukavice se také navlékají, ale na ruce a stropy na ruce? Jediné, co mne napadá je na hlavu namísto čepice. To bude ono, ale mohli to tam rovnou napsat: NAVLÉKANÉ STROPY NA HLAVU a nemuselo se mi z ní kouřit. Asi tam zajdu, jeden strop si navléknu a už nikdy se mi z ní zajisté kouřit nebude.

Prodejna ČAJ ŽIVOTA A SMRTI. Kdo chce žít dále, dá si čaj a kdo už ne, dá si také. Zajdu a při čaji se rozhodnu.

Koberce K + K s.r.o. Kozák + Kozák s.r.o. Navrhnu jim přejmenovat se na KKK + SRO, SRO, SRO. Takže tam MUSÍM.

Total Brokes – pojištění penze a zdraví. To by mě zajímalo za kolik, protože v penzi bývá už málokdo zdravý. Ale protože penzisti a penzistky mají nejvíc peněz ze všech našich vrstev, tak si to mohou dovolit.

Na křídlech DeckArtu se všichni někam rozlétneme, kamkoliv.

Tónovací centrum HET mi vytónuje barvy HNED. Ale Novatic vítězí, protože mi v AKCI vytónuje tmavé interiérové odstíny za cenu světlých. Tak to se pokakám. Kdo to kdy viděl, tónování tmavých odstínů za cenu světlých. Tomu říkám revoluce v tónování odstínů. Novatic je JEDNIČKA na tržnici! Ale je tu také Dům barev – EXPERT na barvy. Budu muset ještě zvážit, zda chci tónit HNED nebo chci JEDNIČKU či EXPERTA.

A přichází Zahrádkářský ráj OBI. Vlastně já k němu:

"OBI, OBI, OBI - pustí na mne bobry."

Sice se to nerýmuje, ale protože OBI 10x zvítězil ve své kategorii, mohu se už nyní na bobry těšit.

128       Sen

Zdál se mi včera sen. Alespoň si plážově myslím, že to byl sen. Nejsem si moc jistý, protože pokud to byl sen, tak byl divnej. A na takový nejsem zvyklej a seřízenej. Mám rád, když se vše děje, chová a pochoduje tak, jak má. Žádný vylomený dveře z pantů mi radost nedělaj. A tenhle sen byl nějakej vykloubenej. Posuď sama:

Nacházel jsem se v továrně na výrobu zkaženého masa. Byl jsem vedoucím všech vedlejších techniků v hlavní výrobní hale. Továrna měla jednu hlavní výrobní halu a pět vedlejších. V nich pracovali hlavní technici, ale probíhala zde jen vedlejší přidružená výroba nesmyslných výrobků. Stěžejní výrobek naší firmy – zkažené maso, jsem měl na starosti já a moji nadřízení, které jsem vedl, aby nepodváděli a nešidili.

Zkažené maso jsme vyráběli už od minulého tisíciletí a naše firma byla hrotem na trhu. Udávali jsme tón, směr i výškoměr. Ostatní, v porovnání s námi, konkurenční trpaslíky, jsme záhy schramstli a stali jsme se jedinými výrobci zkaženého masa na světě. Dodávali jsme naše maso do všech prodejen všech zemí, které na světě vyrostly. Všem lidem bylo po jídle špatně, všichni si stěžovali a zvraceli.

Když si pro mě přijel Interpol a zazvonil u mých dveří na můj zvonek, otevřel jsem a stála tam Lorraine. Zeptal jsem se jí jaké kvality koupila poslední maso v jakémkoli obchodě. Ujistila mne, že bylo jako vždy čerstvější než ranní rosa a dala mi kousnout do řízku, který z něj usmažila.

Žaludek mi z pantů nevypadl, a tak jsem pochopil, že se mi něco hezkého zdálo.

126       Odložený chlebíček a SBD

Sbor Bojujících Důchodců (SBD) se krátce po založení jmenoval Odložený chlebíček. Tak ho nazvali zakládající členové, ale protože již zemřeli, tak nové, mladé vedení strany na základě přepracovaných a následně přepsaných stanov změnilo skoro vše, názvem strany počínaje. Na prvních pěti plenárních zasedáních se probíraly výhody a nevýhody možného názvu HNND – Hledej Najdi Nesněz Dones, protože hlavní náplní činnosti strany bylo nacházet odložené chlebíčky a dopravit je do výroben obložených chlebíčků, aby je tyto výrobny, po menších či větších úpravách, mohly zase dodávat do cukráren a jitřenek.

Takže, než se členové HNND domluvili na výhodách a nevýhodách názvu, stal se z nich Odložený chlebíček, který se po úmrtí zakládajících členů přejmenoval na SBD. Napsal jsem to ještě jednou, abych to sám pochopil a mohl vůbec dál pokračovat. Ale i tak si nejsem jistý, zda jsem se v tom zorientoval správně, protože píši skoro pořád takové zamotaniny, že jim rozumím jen málokdy. Budu asi muset založit "NAD FEJSBŮKEM ČTENÁŘŮ" a tam mi to vysvětlíš a já pak povídku dokončím. Sénkjů.

Anebo ne. Byl jsem totiž přítomen ZASE SI SEDÁNÍ stálých členů na stejné židle na jedné z jejich dalších plenárek. Měli DEN OUPN DÓR, a tak jsem těmi otevřenými dveřmi vstoupil. A byla tam prča, jako za starých časů. Asi třináct hodin řešili, zda budou něco řešit nebo, zda mají vyhlásit prázdniny. Nakonec o 12 hlasů vyhráli prázdniny.

Na Oupn Dóru bylo včetně mě přítomno 7 živočichů.

124       Dvě otázky od Binda

Profesor Bind Hippo ze Chicagské univerzity mi napsal, že mozek rozhoduje až o 10 vteřin dříve, než si já uvědomím, co mám udělat. Vidí to na počítači, kde se mu zobrazuje pomocí magnetické rezonance činnost mého mozku. A položil mi otázku, co by se stalo, kdyby mne zkoumal a řekl mi, co vidí, tak 6 vteřin předtím, než cokoli udělám, že to udělám?
Jde za prvé o to, zda se mi také do mého mozku v tu samou chvíli jakákoli informace dostane nebo, zda mi to pouze řekne. Protože se jedná o drahocenné sekundy, které už pak nikdy nemohu dohnat, odpověděl jsem mu. Dejme tomu, že nějak zařídí, abych to věděl včas – tedy abych JÁ věděl 6 vteřin předtím, co za oněch 6 vteřin udělám. Pak také záleží na situaci, ve které se budu nacházet. Když budu například sedět v pabu u piva a budu 6 vteřin dopředu vědět, že se za 6 vteřin napiji, tak se s největší pravděpodobností vskutku napiji. Proč bych jinak pab navštívil, kdybych se na pro mě určené pivo jen zálibně koukal.
Zrovna tak budu-li se nacházet se ženou při svíčce a sklenkách vína v jedné místnosti a budu vědět, že se za 6 vteřin na ní vrhnu, tak se na ní skutečně s ještě vyšší pravděpodobností vrhnu. Nejsem přeci teplej. Když o tom tak nyní už chvilku přemýšlím, napadá mne, že 6 vteřin je málo. S tím se moc dělat nedá. A navíc jsem pouze nástroj svého mozku a tak, když on se rozhodne, že něco za jakoukoli dobu udělám, tak to udělám, jestli to budu vědět nebo ne. Přece ho nenaseru. Mít ve vlastní hlavě vlastní, ale nasranej mozek, se mi nechce. Z toho bych se mohl také posrat. A to se mi nechce a navíc jsem musel použít sprostá písmenka, což mě sere.

Další otázka: Lze si teoreticky představit, že jsou vedle sebe dvě magnetické rezonance a oba subjekty se navzájem pozorují a sdělují si, co vidí. Co se stane pak?

Tak to už je úplnej maglajz. Jedna Magrejzka bude vědět dřív, co si ta druhá usmyslí, že se jí za chvíli promítne na diapozitivu. Teoreticky si lze představit cokoliv. I úplnou kravinu. Natož vědeckou hovadinu, jsem mu chtěl napsat, ale nenapsal. Mám ho rád a on by se mohl nasrat a už by mi také nemusel takovéto milé kraviny posílat.

Tak jsem mu odepsal, že se nad tím musím hluboce zamyslet, ale až ráno a tak 50m pod hladinou jakéhokoli moře.

122            Jakási spolužačka -ová

Odeslal jsem před pár dny na nástěnku spolužáků.cz také ještě tento vzkaz a rozeslal esemes na všechny patřičné kontakty z mobu:

"14.6. 2013 16h není ve Stodole místo, měním tedy Stodolu za restauraceluna.cz/...

APVé (ještě loni Miroslav Krupa)"

V neděli 3. 3. V 10 hodin a 19 minut mi přišla esemes:

"Ty sms z netu jsou od Tebe?

Ano. Zamluvím na Luně hodně místa. 30 let není 29, ani všechna zbylá čísla do nuly.